Žvýkačka není žádný vynález moderní doby. Archeologické průzkumy prokázaly, že již před zhruba pěti tisíci lety žvýkali dávní obyvatelé severní Evropy. Antičtí Řekové měli rádi pryskyřici stále zeleného keře řečíku lentišku, kterou žvýkali jednak pro svěžejší dech a také pokud měli nějaké problémy se zažíváním. Mayové a Aztékové ve Střední Americe zase používali tzv. „čikle“, získávané z kmene a listů stromu zvaného zapota obecná. A severoameričtí indiáni žvýkali s oblibou pryskyřici ze smrků.

Za vynálezce „moderní“ formy žvýkačky je pak obecně považován Thomas Adams z New Yorku, který spustil výrobu v roce 1869. Základem jeho žvýkačky byla právě šťáva čikle, do které přidával cukr. Novinka šla vcelku dobře na odbyt a verze této původní žvýkačky se vlastně nezměnila až někdy do poloviny dvacátého století, kdy přírodní látku nahradily syntetické materiály a cukr umělá sladidla.

Nežvýkejte při vyučování! Jsme ve škole a ne na pastvě! Podobné věty jsme slýchali během své školní docházky. Ale pravdou je, že žvýkání, i když pravda moc esteticky nepůsobí, nám může pomoci s koncentrací a zlepšit tak náš výkon. Co se děje s naším tělem, když jsme smrtelně unavení? Dočtete se zde.

Psychologové z univerzity v Cardiffu otestovali dvě skupiny studentů. Obě měly za úkol poslouchat třicetiminutovou nahrávku výkladu, který zahrnoval i posloupnost čísel. Jedna skupina měla povoleno během poslechu žvýkat, druhé skupině to bylo zakázáno. A výsledky byly vcelku jednoznačné. Studenti, kteří měli žvýkačku povolenou, vykazovali při následném ověřování toho, co si z výkladu zapamatovali, výrazně lepší výsledky. Proč náš mozek přijímá při žvýkání snáze nové poznatky? Lékaři spatřují možnou příčinu v tom, že při žvýkání se dostane do paměťových center více kyslíku. Paměť pak prostě pracuje efektivněji.

Tak až budete příště kárat své děti, měli byste možná zvážit, zda jim žvýkání neusnadní učení a zda učební látku se žvýkačkou nezvládnou lépe a rychleji.