Sysel skalní. Anglické označení tohoto zvířátka "ground squirrel", tedy zemní veverka, je poměrně výstižné. Hnědě zbarvený hlodavec se veverce v mnohém podobá. Nejvíce asi huňatým ocasem, který zabírá více než polovinu z délky jeho těla. Na rozdíl od veverek neobývá sysel koruny stromů, ale drží se hezky při zemi. Vyhrabává si důkladné zemní nory, ve kterých přespává zimu a na jaře v nich přivádí na svět mláďata.

A protože žije na zemi a hnízdí v zemních norách, je oblíbenou potravou chřestýšů. Dospělý sysel se sice hadovi dokáže docela úspěšně bránit a dokonce dokáže chřestýší uštknutí i přežít. To ovšem neplatí pro jeho mláďata. A tak si samice „vymyslely“ pro ochranu mláďat před hady až neuvěřitelně chytrou a účinnou metodu.

Vyhledají svlečenou kůži chřestýšů, sežvýkají ji a poté olížou sebe a svá mláďata. Tím na sebe nanesou chřestýší pach a přestanou být pro hady zajímaví. Ti totiž necítí vítanou kořist, ale spíše nevítanou konkurenci. O tom, jakou pachovou ochranu používají pro ochranu mláďat ptáci, jsme psali zde.

A že trik skutečně funguje, prokázali i vědci z Kaliforské univerzity. Chřestýšům předložili buničinu napuštěnou pachem získaným ze svlečené kůže a napuštěnou syslím pachem. A skutečně. Hadi o buničinu se svým pachem přestali jevit zájem.

A podobně se chovají i jiní hlodavci, kteří vyhledávají místa, kudy se obávaný predátor proplazil a potom se v této hadí stopě vyválejí tak, aby do srsti dostali co nejvíce hadího pachu. Příroda a její obyvatelé nás zkrátka stále nepřestávají svým, chtělo by se říci až „promyšleným“ chováním, překvapovat.