Čtyři roky trvající archeologický výzkum potvrdil, že kostel z přelomu 10. a 11. století, jehož pozůstatky byly objevené na Vyšehradě, patřil k výjimečným stavbám celého západoslovanského světa, neboť na svou dobu byl výjimečně rozlehlý. Na základě výzkumu se potvrdily předchozí náznaky, že objevený půdorys svou velikostí a složitým tvarem nemá v daném období srovnání na celém území západních Slovanů.

Pozůstatky kostela byly nalezeny v srpnu 2014 zhruba 150 metrů od hlavní baziliky na Vyšehradě. Písemné zprávy o stavbě nejsou, podle archeologů pochází z let 950 až 1050. Nově odkryté části základů severní chrámové lodi a severní oltářní niky nyní umožňují rekonstrukci celého půdorysu stavby.

Z kostela se zachovaly pouze základy. Díky nim je jasné, že byl až pětadvacet metrů dlouhý a stejně tak široký. Půdorys byl tak rozlehlý, že se na jeho místo později vešla bazilika sv. Vavřince, společně se sousední rezidencí děkanů Vyšehradské kapituly. Po skončení terénní části výzkumu bude následovat několikaleté odborné zpracování nálezů a poznatků v laboratořích a na dalších odborných pracovištích. O podivných vykopávkách nalezených v Bulharsku jsme psali před časem.

Už nyní je ale podle vědců zřejmé, že stavebníkem kostela byl některý z českých panovníků, jehož záměrem patrně bylo vybudovat na Vyšehradě významné církevní a snad i politické centrum. Kdo z českých panovníků plánoval tento kostel postavit, se přesně neví, neboť se ke stavbě nezachovaly vůbec žádné písemné zprávy.