Před poškozováním symbolu indické architektury varoval nejvyšší soud. Podle jeho verdiktu má vláda začít hledat pomoc domácích i zahraničních expertů a památku zachránit, dokud ještě není pozdě.

Spor o stav Tádž Mahalu se táhne od roku 1996, aktivisté usilující o jeho záchranu ale dosáhli skutečného vítězství až nyní. V okolí mauzolea už je sice zakázán těžký průmysl, přesun továren jde ale pomalu a bílá fasáda tak stále trpí pod nánosy znečištění.

Za barevné změny může také hmyz, který žije v kalných vodách nedaleké řeky Jamuna. V posvátném toku se rozmnožuje Chironomus Calligraphus, druh indického pakomára. Ten je sice za běžných podmínek neškodný, ve větším počtu a v blízkosti lidských obydlí ovšem více než nepříjemný.

Jeho exkrementy a zbytky tělíček vytvářejí na zdech Tádž Mahalu hnědočerné skvrny. Obzvlášť postižená je pohřební komnata císaře Šáhdžahána a jeho třetí manželky Mumtaz Mahal, pro niž mughalský vládce opulentní stavbu vybudoval v polovině 17. století. O jedné z nejzáhadnějších staveb na naší planetě si přečtěte v našem jiném článku.

Indická vláda chce na požadavek soudu reagovat vědeckým přezkoumáním změn, kterým mají zdi hrobky čelit. Použije k tomu tzv. barevnou stereoskopii. Technika spočívá v použití dvou téměř identických fotografií, které se prostřednictvím stereoskopických brýlí spojí v jediný trojrozměrný obraz. Umožňuje tak zblízka pozorovat posun v barevném odstínu a posoudit rozsah problému.

Monumentální mramorová stavba, známá jako symbol lásky, už několikrát podstoupila „bahenní koupel“. S bahnem, naneseným na stěny a kupoli, se odplavuje také část nečistot. Na údržbu hrobky kdysi stačily pouze pravidelné monzunové deště, současná míra smogu jim ale odolává.

Mezi dalšími kroky zvažovanými vládou je zavedení časového limitu turistických návštěv, které pro stavbu představují další zátěž. Podle nejvyššího soudu je třeba zvážit všechna dostupná opatření a Tádž Mahal zachránit za každou cenu.