Ano, pokud jste se zarazili nad výrazem, který je podobný nejznámějšímu upírovi, věřte, že to není náhoda. Podčeleď prehistorických vos, která se takto po miliónech let představila, skutečně Draculu a jeho vlastnosti, které jsou mu připisovány v knihách a filmech, připomíná.

Za objevem stojí vědci z Ruské akademie věd v Moskvě a přírodovědného muzea spolu s těmi z univerzity německém v Tübingenu. Skála, ze které byla tato vzácná fosilie vytěžena, byla datována do doby rané křídy, která začala před 145 miliony lety a skončila před asi 100 miliony let.

Vosa byla lokalizována v Barmě. Má dva nebo tři dlouhé zuby a dlouhé čelisti. Odborníci tuto vosu kategorizovali jako třetí podčeleď rodiny vos Supraserphitinae.

Nemilosrdná smrt z ní udělala po miliónech let nesmrtelnou

Vosa měla oproti současnicím jejího druhu méně tykadel a také menší počet křídel. Kdysi skončila její pouť v jantaru, který ji nakonec uvěznil, aby podala svědectví v daleké budoucnosti. Tím se vlastně stala nesmrtelnou.

Její fosilie poodhalila po vysvobození z jantarové pasti, že byla uzpůsobena pro konzumaci kořisti, včetně zvláštních klapek na obou stranách úst. Vědci zjistili, že starověký hmyz byl jedinečný díky počtu segmentů v anténách a žilkách v křídlech.

Mezi přírodní inkluze v jantaru nepatří jen hmyz, ale i organické zbytky rostlin - květy, semena, jehličí a šišky, listy a stonky. Jedná se tedy o veškeré přirozené uzavřeniny, které jantar v sobě nese. Z hmyzu nejčastěji nacházíme mravence, komáry, termity, ale i pavouky a stonožky. Z paleontologického hlediska jsou inkluze v jantaru jasným důkazem změn a vývoje u zvířat i rostlin. Svojí existencí rozšiřují znalosti v evoluci druhů rostlin a živočichů.

Jak je možné, že v jantaru objevíme takové vzácnosti?

Jantar je zkamenělá pryskyřice dávných stromů. Když byla kdysi tato pryskyřice čerstvá, hmyz, který se na vytékající pryskyřici přilepil, byl další kapkou oblit a následujícími zcela zalitý a tím pohřbený. Organická hmota se oddělila od vzduchu, a tak bylo zabráněno její zkáze. Nedostatek éterických olejů v pryskyřici zabránil i rušivým chemickým vlivům.

Stékající nebo kanoucí pryskyřicí byly obalovány nejen zbytky organismů mrtvých, ale často i živých živočichů, které kapka pryskyřice náhle a navždy uvěznila. Tak byli před časem nalezeni v jednom jantarovém úlomku třeba dva pakomáři v kopulaci, v jiném mravenec nesoucí si v kusadlech larvu či pavouk s pavučinou a ukořistěnou mouchou. Z hlediska paleobiologického jsou takovéto nálezy nesmírně zajímavé a důležité. Čtěte také: Fosilie tohoto tvora je stará 518 milionů let. Byl vybaven osmnácti chapadly.