Na některé tvory jakoby totiž evoluce zapomněla. A tak existují v nezměněné podobě miliony let. A daří se jim stejně jako ostatním, které příroda během času „vylepšila“ a usnadnila jim tak přežití.

Asi nejznámějším tvorem patřící do této skupiny je Ornithorhynchus anatinus, česky Ptakopysk podivný. Ono už jeho jméno lecos napovídá. Krátké zavalité tělo, ocas placatý jako bobr, ale na hlavě zobák připomínající kachnu. Takhle si savce většinou nepředstavujeme.

Nicméně ptakopysk je opravdu savec, který žije ve východní části Austrálie a na Nové Guinei, i když má mnoho primitivních rysů. Nerodí živá mláďata jako ostatní savci ale snáší blanitá vejce podobná spíše vejcím hadů a ještěrů. Na druhou stranu ale mláďata kojí, i když nemá vyvinuté mléčné bradavky jako ostatní savci. Mléko samice vylučuje pomocí kožních záhybů na své kůži a mláďata je sají z břicha matky ležící na zádech. Ptakopysk je prostě ojedinělý tvor, který tak trochu zaostal ve vývoji.

A zaostal opravdu pořádně. Vědci tvrdí, že  se ptakopysk oddělil od ostatních savců někdy před 150 miliony let. A za celou tu dobu se vlastně vůbec nezměnil, jak ukazuje srovnání nalezených fosilií se soudobými jedinci. Na otázku, proč se ptakopysk dále nevyvíjel a „ustrnul“ někde v polovině cesty, vědci zatím odpověď nemají.

Ptakopysk ovšem není tak úplně osamocen. K vejcorodým savcům patří také třeba ježura australská, roztomilé zvířátko s dlouhým úzkým nosem. Ježura vykazuje některé znaky savců a některé jsou naopak podobné plazům. Snáší vejce, má kloaku, třetí víčko, takzvanou mžurku, a nestálou tělesnou teplotu jako hadi či ještěři. Ježurovití se vyvinuli právě z dosud neznámého prapředka společně s ptakopyskovitými.

Mezi další zvířata, která nestárnou, patří i vačice. Jsou sice pravděpodobně mladší než vejcorodí savci, ale jejich vzhled se také nemění už nějakých pár desítek milionů let. Dnes existuje více než 60 druhů vačic, které žijí v Severní a Jižní Americe, Austrálii, na Novém Zélandu, Tasmánii a Nové Guineji. Vědci už zjistili, že linie vačic se táhne zpět k sesterské skupině vačnatců, kteří žili v době vymírání dinosaurů na konci křídy, zhruba před 66 miliony lety. Tehdy se vačice evolučně oddělily od dalších vačnatců a prakticky beze změny přežily až do dnešních dnů. O dalších zajímavých seniorech z naší planety se můžete dočíst zde.

Jak jsme říkali již na začátku. Existují na světě tvorové, o nichž se dá skutečně říci, že nestárnou. Desítky milionů let!