Medúzovci tvoří třídu mořských živočichů z kmene žahavců, do níž je řazeno přibližně 220 druhů. Žijí v mořích po celém světě od jižního pólu k severnímu, nejčastěji v pobřežních šelfech, ale můžeme na ně narazit i v hlubinách moří a oceánů. Medúzy, tak jak je známe z našich dovolených u moře, vlastně představují jedno stadium životního cyklu medúzovců, které se svým zvonem a rameny volně plovou. Ramena obsahují více či méně jedovaté látky, které mohou při požahání vyvolat bolest různé intenzity a některé druhy jsou pro člověka smrtelně nebezpečné.
 
Medúzy se vyskytují v nejrůznějších velikostech. Od téměř neviditelných až po opravdové obry. Například Talířovka obrovská dorůstá do opravdu úctyhodných rozměrů. Největší zatím zdokumentovaný exemplář byl nalezen na pláži Massachusettského zálivu v roce 1870. Mořem vyplavená medúza měla průměr zvonu 2,3 metru a chapadla dlouhá téměř 37 metrů (36,6). S touto délkou chapadel předčila i délku, kterou dosahují plejtváci obrovští a je tak dosud považována za nejdelšího známého živočicha.

Čtyřhranka Fleckerova se svým zvonem v průměru přibližně 25 cm a chapadly dlouhými 3 metry zase patří k nejjedovatějším tvorům na zemi. Uvádí se, že kardiotoxin čtyřhranky patří k nejsilnějším jedům na této planetě. Podle vědců by jed dospělého exempláře stačil na usmrcení 60 dospělých lidí. S dalšími smrtelně jedovatými živočichy se můžete seznámit v tomto článku.

A i když jsou to velice zajímaví tvorové, tak je většinou lidé „moc nemusí“. Ukazuje se však, že medúzy mohou být velice užitečné v medicíně a při lékařských výzkumech. Medúzy jsou například zdrojem kolagenu, který se dá použít v plastické chirurgii. Japonci a Číňané je právě kvůli kolagenu, který příznivě ovlivňuje stav kloubního a pohybového aparátu, s oblibou konzumují.
 
Ale největším přínosem pro lékařský výzkum je fluorescenční protein GFP, který medúzy obsahují. Ten umožňuje vědcům sledovat, jak některé geny pracují v reálném čase a je neocenitelný při výzkumu HIV nebo Alzheimerovy choroby. Tento protein získávaný z medúz totiž dokáže v lidském těle identifikovat právě buňky a tkáně napadené HIV nebo Alzheimerovou chorobou.
 
Ač tedy nemá medúzy vlastně nikdo rád, zvláště když nám svým hojným výskytem u pobřeží a požaháním zkazí dovolenou, výzkumníci na ně nedají dopustit.