Po savanách Jižní Afriky a údolních nivách Súdánu, Čadu, Keni a Tanzanie se prohánějí stáda Buvolce modrého. Samice této středně velké antilopy žijí v rozvolněných stádech tvořených až dvaceti samicemi a mláďaty. Samci obhajují teritoria velká maximálně několik kilometrů čtverečních, která si značí močí a trusem.

V období rozmnožování někteří samci vlastní území zvané leky. Pokud mu do tohoto území vstoupí samice, snaží se ji zde zdržet. Na rozhodnutí samice má především vliv rozloha a umístění leku, množství a kvalita dostupné potravy, v neposlední řadě i fyzická zdatnost samotného samce. 

A právě při způsobu, jak zadržet samice připravené k páření na svém území, využívají samci překvapivě „promyšlenou“ lest. Postaví se na vyvýšené místo, a když chce některá ze samic opustit jeho teritorium, vydají varovný zvuk oznamující přítomnost predátora. Když samičky tento signál uslyší, zůstanou raději na bezpečném místě uprostřed stáda, kde se následně ochotně poddají páření. Samčí lest spočívá v tom, že vydávají varovné signály, i když se žádný predátor široko daleko nevyskytuje!

Navíc tuto lest samec posílí tím, že upřeně hledí směrem, kam neposlušná samice směřuje. Ta tak nabyde dojmu, že právě tímto směrem hrozí nebezpečí a navrátí se do bezpečí stáda. Překvapivá lest tak samci zajistí častější možnost páření a zvýší pravděpodobnost zplození vlastního potomka. O zajímavostech ze světa zvířecího sexu se dočtete v tomto článku.

Toto chování se zase až tak neliší od varování muže, u něhož je na návštěvě přítelkyně a nechce se zdržet. Věta „Raději nikam nechoď, je noc, ještě tě někdo přepadne“ se od falešného varovného buvolcova signálu zase tak moc neliší. A účel je vlastně také stejný.