Modrá krev (španělsky sangre azul) je v obecném pojetí vnímána jako krev šlechtická. Výraz pochází pravděpodobně ze Španělska, kde západogotští rytíři byli pokládáni za něco vznešenějšího, protože se lišili od tmavých morisků. Tak byli označováni Maurové na španělských územích dobytých křesťany, kteří zůstali a přijali křest. Rytíři se lišili tím, že jejich bílou pletí krevní žíly promodrávaly. Odtud tedy zřejmě pochází mýtus o modré krvi šlechticů.

Ale existuje v přírodě skutečně modrá krev? Nejprve si musíme říci, že barvy vnímáme díky fyzikální vlastnosti světla, jež se nazývá vlnová délka. Světlo obvykle nevyzařuje rovnoměrně na všech vlnových délkách a oko, které tyto vlnové délky umí rozpoznat, pak vnímá světlo jako barevné. Barevnost předmětů je dána jejich odrazivostí, tedy vlastností, jež určuje, které vlnové délky předmět pohlcuje, a které naopak odráží.

Lidská krev, bez ohledu na to, zda se narodíte v pastoušce nebo na zámku, je červená, protože obsahuje bílkovinu hemoglobin. Ten obsahuje červenou barvu hem, která obsahuje atom železa a ten se váže ke kyslíku. Hemoglobin díky tomu absorbuje modrozelené světlo, což znamená, že se odráží červeno-oranžové světlo, které vidíme červeně. I proto se okysličená krev jeví jako jasně červená, zatímco krev bez kyslíku je tmavší červené barvy. O fascinujícím světě hadů si přečtěte v našem jiném článku.

Je tedy zřejmé, že aby krev měla jinou než červenou barvu, musí se kyslík vázat na jinou bílkovinu, která neobsahuje železo. A skutečně existují tvorové, jejichž krev hemoglobin neobsahuje. Mezi ně patří třeba chobotnice. Jejich krev neobsahuje železo, ale na měď bohatý protein hemocyanin, který slouží k transportu kyslíku krevním oběhem. A právě hemocyanin rozpuštěn v krevní plazmě odráží jiné vlnové délky než hemoglobin a způsobuje tak u chobotnic, sépií, ale i třeba humrů modrou barvu krve. Šlechtické rody tedy těmto tvorům mohou jejich modrou krev jenom závidět.