Krátery na Měsíci nám říkají něco o jeho geologické minulosti. Nejmladším takovým vzniklým kráterem je South Pole-Aitken.

Krátery mívají miskovitý tvar, ty větší mají větší rovné dno a jeden nebo dva centrální vrcholy. I krátery stárnou, což vede k sesuvům jejich vnitřních stěn. Díky těmto procesům se tvoří terasy a římsy.

Podle expertů z australské Curtin University však neznáme celou historii dopadů asteroidů na povrch Měsíce.

Čím starší, tím vrásčitější

Když vznikl Měsíc, jeho povrch byl pokryt magmatickým oceánem a postupně chladl. Pokud by tou dobou na přirozenou družici Země dopadaly asteroidy, krátery by po nich nezůstaly nebo by vypadaly úplně jinak.

„Když asteroidy a jiná tělesa narazí do měkčího povrchu, nevzniknou tak závažné krátery. Znamená to, že zůstane jen málo geologických či geofyzikálních důkazů o nárazech,“ vysvětlila Dr. Katarina Miljkovicová, výzkumnice z Curtin University. Jak se Měsíc ochlazoval a jeho povrch tvrdnul, krátery byly hlubší.

Porovnáním různých perspektiv dynamiky asteroidů a modelování lunárního vývoje vědci navrhují, že nemáme důkazy o nejranějších dopadech asteroidů na Měsíci.

„Je nezbytné pochopit bombardování Měsíce a záznamy v podobě kráterů na jeho povrchu z nejranějších epoch sluneční soustavy, aby bylo možné dokončit příběh o tom, jak se formovaly a vyvíjely planety,“ tvrdí Miljkovicová.

Tohle zjištění může mít v budoucnu význam pro studie týkající se vývoje Země. Psali jsme také: Lunární modul Apolla 11 zřejmě stále obíhá kolem Měsíce. 

Zdroj: Nature Communications.