Naprosto neporušené pozůstatky prehistorického lvíčete, byly nalezeny na břehu řeky Tirekhtykh v oblasti, kde se nachází permafrost. Vědci odhadují stáří mláděte mezi čtyřmi a šesti týdny.

Lev jeskynní býval v období před 50 tisíci lety největší šelmou kontinentu. Tato šelma vyhynula během poslední doby ledové, tedy v období před 11 700 lety.

„Je to perfektně zachované mládě, všechny končetiny jsou kompletní. Na pokožce nejsou žádné stopy vnějších zranění,“ uvedl jeden z objevitelů Albert Protopopov.

Mládě prehistorické šelmy je dlouhé jen 45 centimetrů a váží čtyři kilogramy. Vědcům není zatím jasné, jak mládě zahynulo. Jednou z možností je, že přišlo o matku a zemřelo nehostinném světě hlady.

Není to poprvé, kdy permafrost v tomto regionu vydal dobře zachovalé pozůstatky zvířat z doby ledové. V roce 2015 byly u řeky Uyandiny objeveny pozůstatky dvou stejných mláďat, pouze o několik týdnů mladších. Tato mláďata dostala jména Uyan a Dina.

Po objevu této dvojice vědci po celém světě projevili zájem o projekt klonování lva jeskynního ze vzorků odebraných z mláďat, k realizaci ale nikdy nedošlo. Čerstvý objev diskuzi na toto téma opět oživil. Možnost klonování zmrzlých tvorů je totiž opravdu proveditelná.

Vědci již v minulosti úspěšně provedli klonování hlodavce, který byl zmražen 16 let. Existují sice významné rozdíly mezi pozůstatky, které byly zmraženy více než 20 000 let a těmi, které byly pod ledem po dobu 16 let, ale zdaleka se nemusí jednat o největší překážku.

Závažnou otázkou je, zda je etické a správné přivést vyhynuté druhy zpět na Zemi. Na jedné straně by bylo úžasné vidět a studovat například mamuty nebo vyhynulé lvy, na straně druhé je velmi nejisté, jaký dopad by tento čin mohl mít. Jak by se tito tvorové dokázali adaptovat v dnešním životě, nebo zda by neohrozili novodobé ekosystémy.

Zda nakonec klonováni budou, je tak stále předmětem odborné diskuze. Vědci však již nyní usilovně pracují na tom, aby provedli bližší identifikaci mláděte, včetně přesného určení příčiny smrti a pohlaví.