Tyto sklovité skvrny roztavené zemské horniny, známé jako tektity, byly rozházeny od Indočíny až po východní Antarktidu a z Indického oceánu do západního Pacifiku. Po více než století vědci hledali důkazy o dopadu.

Geochemická analýza a odečty lokální gravitace vědcům nakonec potvrdily, že kráter ležel na jihu Laosu na náhorní plošině Bolaven. Místo dopadu meteoritu bylo skryto pod polem chlazené sopečné lávy překlenující téměř 5 000 čtverečních kilometrů.

Když meteorit zasáhne Zemi, mohou pozemské horniny v místě dopadu z intenzivního tepla zkapalnit, a poté se ochladit na sklovité tektity. Vědci pak zkoumají hojnost a umístění tektitů, aby mohli lokalizovat dopad, i když původní kráter je erodovaný nebo skrytý.

Obrovský kráter zasypaly pozemské horniny

Podle nové studie byla síla nárazu vytvořena podle okraje ráfku měřícího více než 100 metrů. Tektity z dopadu byly největší a nejhojnější ve východní části střední Indočíny, ale protože byly tektity hodně rozházené, předchozí odhady velikosti kráteru se pohybovaly v rozmezí od 9 km do 300 km. Přesná poloha kráteru ale zůstala stále nejasná, i když vědci po něm pátrali celá desetiletí.

V nové studii vědci nejprve zkoumali několik slibných míst v jižní Číně, severní Kambodži a středním Laosu, ale brzy tato místa vyloučili. Ve všech případech se podezřelé rysy podobné kráterům ukázaly být mnohem starší, a místo toho byly identifikovány jako eroze ve skalách pocházejících z mezozoické éry.

Na plošině Bolaven v Laosu vědci nakonec našli místo, kde by pole vulkanické lávy mohla skrývat známky staršího dopadu meteoritu. V oblasti, kterou vědci zaměřili jako pravděpodobné místo kráteru, byla většina lávových proudů také ve správném věkovém rozmezí, tedy mezi 51 000 a 780 000 lety.

Vědci pomocí gravitačních měření určili nakonec oblast s gravitační anomálií, podpovrchovou zónu méně hustou než vulkanická hornina. Jejich měření nakonec nalezla protáhlý kráter asi 100 metrů hluboký a asi 13 km široký a 17 km dlouhý. V Laosu se tak po hromadou vulkanických hornin ukrývá prastarý kráter po meteoritu. Dále čtěte: Nová chemická analýza ukazuje, že planeta Venuše je stále vulkanicky aktivní.