Takzvané bioplasty v lidech často vzbuzují falešný dojem, že jsou ekologicky neškodné, ale jak se ukazuje, není to tak úplně pravda. Z dnešních více než 300 různých druhů bioplastů je ekologicky nezávadný pouhý zlomek.

„Předpona ‚bio‘ jenom značí, že je tam v nějaké fázi zahrnuta příroda. Tedy, že ten materiál buď vzniká z rostlinných nebo přírodních složek, nebo že si s ním mikroorganismy po skončení životního cyklu poradí,“ uvedl k problematice Hynek Beneš z Ústavu makromolekulární chemie Akademie věd České republiky.

Biologická surovina při výrobě ale samozřejmě není totéž co rozložitelnost v přírodě. Jedním z materiálů s nálepkou eko jsou také takzvané oxoplasty, jejichž rozložitelnost v přírodě je velice sporná. Tyto materiály se totiž vyrábějí z fosilních zdrojů, a navíc se ukázalo, že nejsou rozložitelné beze zbytku.

Tento typ bioplastu se díky speciálním přísadám dokáže v okolním prostředí sice rozložit mnohem rychleji než běžný plast, ale k procesu rozkladu většinou potřebuje například UV záření, vlhkost nebo určitou teplotu. Výzkumy také ukazují, že po oxoplastech zůstává chemická stopa.

Úskalím některých druhů bioplastů je také to, že jsou na první pohled nerozeznatelné. Až sofistikovanější analýza odhalí konkrétní typ plastu a jeho rozložitelnost v přírodě. Dále čtěte: Unikátní objev, který může vyřešit jeden z největších problémů světa.