Řeč je o vrahovi opravdu nepatrných rozměrů. Vědci udávají velikost přibližně 80 nanometrů, tedy osmdesát miliardtin metru. Ano, mluvíme o viru chřipky, který nakazil stovky milionů lidí na celém světě a způsobil pandemii, které podle odhadů podlehlo přibližně 100 milionů osob. Některé odhady, které berou v úvahu i domorodé obyvatelstvo kolonií, dospívají až k dvojnásobku obětí, tedy k 200 milionům! Do historie se tato pandemie z let 1918 - 1920 zapsala jako španělská chřipka.

Je tomu 100 let, kdy Evropa i zámořské státy slavily konec zatím nejstrašnější války v dějinách lidstva. Rozpadlo se Rakousko-Uhersko a ve středu Evropy vznikl nový státní útvar – Československo.

Ale radost lidí byla zkažena útokem neviditelného nepřítele z rodu RNA virů. A po celém světě, stejně jako v právě ukončeném válečném konfliktu, opět umíraly miliony lidí. O objevu molekuly, která dokáže zastavit množení virů se dočtete v tomto článku.

K masovému rozšíření chřipkového viru tehdy přispěla válkou rozvrácená Evropa, kdy vyhladovělé, oslabené, vystresované, a tedy k infekcím náchylnější obyvatelstvo bylo v pohybu při návratu do svých domovů, nebo hledání nových. Současně se z fronty vracely i statisíce vojáků, kteří rovněž ve značné míře přispěli k rozšíření viru.

Před časem se virologům podařilo identifikovat tři geny, které měly na svědomí ničivé účinky pandemie. A čím byly tak specifické? Dokázaly se totiž rozmnožovat přímo v plicích. Obvykle se  chřipkový virus usazuje ve sliznici dýchacích cest, zejména v krku. Virus španělské chřipky byl však schopen se usadit i množit v plicích, čímž vyvolával jejich prudké zápaly s fatálními následky.

Prohlédneme-li dobové dokumenty z našich zemí, pak zjistíme, že hlavními popisovanými událostmi roku 1918 byla radost z konce války a nově vzniklého samostatného státu, která byla ovšem do značné míry pokažena děsivou chřipkovou epidemií. Ta se totiž nevyhnula ani obyvatelstvu nového státu.

Chřipku, jako příčinu úmrtí uvedli tehdejší lékaři v našich zemích ve více než 26 tisících případech, ovšem další úmrtí, která rovněž nepochybně zapříčinil chřipkový virus, se „schovávají“ za diagnózu zápalu plic, právě kvůli schopnosti viru množit se přímo v plicích. Celkové odhady zemřelých se tedy pohybují okolo 40 tisíc osob. Pro tisíce našich rodin tak byla radost z konce války a samostatného státu pokažena úmrtím blízkých.

Co je ovšem zajímavé a nikoli příliš povzbudivé do budoucnosti je to, že mnozí současní virologové a epidemiologové se domnívají, že i když dnes máme mnohem lepší možnosti prevence a léčby, by byl počet obětí viru, který pod názvem španělská chřipka obletěl celý svět, přibližně stejný jako v letech 1918 až 1920.