Kalné ráno opilcovo. Hlava se může bolestí rozskočit, žaludek až v krku a žízeň, že bychom se o ni mohli opřít. Takové bývají ranní následky přehnané konzumace alkoholu. Ale některých lidí jako by se to netýkalo. Proč se tak děje, zkoumala psychopatoložka Sally Adamsová, působící na univerzitě v britském Bathu.

Výsledkem jejího výzkumu jsou dvě studie. Ta první zahrnovala údaje o konzumaci alkoholu a následných stavech od více než třinácti tisíc dvojčat v porovnáním s jejich rodiči. Druhá ze studií, v průběhu které bylo dotazováno 4500 mužských i ženských dvojčat, se pak věnovala samotné kocovině a jejím podobám.

A výsledky jsou poměrně zajímavé. Sebraná data prokázala, že dědičnost ovlivňuje pravděpodobnost otravy alkoholem ze zhruba 50 % a následnou kocovinu dokonce z 55 %. V druhém případě pak výsledky v podstatě kopírovaly prvou studii a ukázaly, že geny mohly za rozdíly v četnosti kocoviny den po bujarém večírku ze 45 % u mužů a ze 40 % u žen. Je tedy zřejmé, že zhruba polovina lidstva má tu smůlu, že geny zděděné po rodičích se jim po každém nestřídmém požívání alkoholu následné ráno „připomenou“ pořádnou kocovinou. O objevu kapslí, které potírají kocovinu, jsme psali v tomto článku.

Je však zcela zbytečné si stěžovat na rodiče. Jednak je známo, že si je člověk nevybírá, a navíc ani rodiče za to nemohou, protože ani oni si svůj genofond nevybírali.

Jste-li tedy v té polovině lidstva, která je méně odolná proti následkům pití alkoholu, pak vám nezbývá, než se smířit s pořádnou ranní kocovinou, nebo si prostě dát o pár skleniček méně. Upřímně řečeno, nijak vám to neublíží. Spíše naopak. Odměnou vám pak budou jitra čistá jako horský potůček.