Rána, tak trochu odborně řečeno představuje porušení integrity kožního krytu, které může zahrnovat také hlubší tkáně, případně i orgány. V každém případě to není nic příjemného a každý by uvítal, kdyby se zahojila co možná nejdříve. A pomoci může elektrický proud.

Myšlenka, že tkáně se po poranění rychleji hojí působením elektrického proudu, není nikterak nová. Již před 150 lety s ní přišel německý lékař, fyziolog a zakladatel experimentální elektrofyziologie, Emil Heinrich du Bois-Reymond. Jeho teorie však byla dlouhá léta přehlížena. V současné době však tuto myšlenku „oprášili“ Josef Penninger z rakouského ústavu molekulárních biotechnologií ve Vídni a Min Zhao z Aberdeenské univerzity. Prokázali, že elektřina skutečně urychluje proces hojení.

Slabý elektrický proud totiž do postižené oblasti přitahuje potřebné buňky a tím se urychluje proces hojení. Buňky za běžných okolností aktivně nasávají draselné kationty a zbavují se chloridových aniontů. Tím vytvářejí elektrické pole kolem celého těla. Při poranění se toto pole poněkud pozmění a taková změna pak do poškozené oblasti přitahuje opravářské buňky.

Biologové si svou hypotézu ověřili na uměle vypěstované myší tkáni, kterou záměrně narušili. Tkáň se posléze zacelovala v závislosti na tom, jak silné elektrické pole kolem ní vytvořili. Samotné elektrické pole však buňky do místa zranění nijak neláká, pouze spouští expresi genů, které se starají o jejich chemické přitahování, i následné spouštění dalších procesů účastnících se hojení. O tom, že lidský organismus by bez elektrického proudu vlastně nefungoval, se můžete dočíst v tomto článku.

Metoda je zatím v experimentální fázi. Pokud se však výsledky potvrdí, je možné, že by mohla výrazně zrychlovat celý proces hojení po běžných poraněních i po složitých operačních zákrocích.