Nová studie, kterou zveřejnil odborník na geologii z Delft University of Technology Thomas Frederikse, varuje před mnohem komplexnějším dopadem globálního oteplování, než je zvyšování hladiny oceánu způsobené táním ledovců.

Současné výzkumy a publikované studie totiž nezohledňují skutečnost, že celková hmotnost oceánu vzrůstá. Tento extrémní nárůst váhy tlačí na oceánské podloží a deformuje mořské dno. Na rozdíl od dosavadních předpokladů je tedy celkový nárůst hladiny značně zkreslený.

„Země sama o sobě není pevnou koulí, je to deformující se míč. Při změně klimatu se tedy nemění pouze teplota, ale doslova celá planeta,“ uvedl Frederikse.

Podle Frederikse a jeho týmu nebezpečí spočívá v tom, že když se dno oceánu propadá, skutečný objem oceánu je zkreslován měřeními založenými na družicovém pozorování. Ty totiž zohledňují pouze to, jak se na povrchu planety pohybuje voda a přibývá nebo ubývá pevniny.

Pro kvantifikaci toho, jak moc se dno oceánu deformuje pod zatížením tajících ledovců, výzkumníci použili různé odhady a výpočty ze ztrát ledovců Grónska a Antarktidy.

Výsledky ukazují, že v posledních dvou dekádách se mořské dno v průměru propadlo o 2,5 milimetru. V některých oblastech se propadá ale mnohem více, až jeden milimetr za rok. I když se to nemusí zdát jako mnoho, zkreslení nárůstů hladiny z dat satelitního pozorování může oproti realitě vykazovat rozdíl až 8 %.

Odborníci také varují, že se zrychlujícím se tempem odtávání ledovců se bude přímou úměrou zrychlovat i propad dna, takže za dalších deset let mohou být odhady zkreslovány o více jak deset procent. V souvislosti s tím doporučují tyto hodnoty zohledňovat v celkovém nárůstu hladin oceánů.

Tající led z oblastí Grónska je způsobem zejména vyššími emisemi skleníkových plynů v ovzduší. Vědci například nedávno zveřejnili unikátní pohled na to, jak by vypadal největší ostrov světa – Grónsko, kdyby ztratil všechen led.