Grónsko objevil v roce 985 n. l. Erik Thorvaldsson, známý také jako Erik Rudý, který byl vypovězen z Islandu. Jeho následovali další osadníci, a tak vzniklo východní osídlení a západní osídlení. Vikingové v Grónsku nějaký čas prosperovali. 

Kolem 15. století ale historické záznamy o Vikinzích v Grónsku zmizely. Vědci se domnívali, že je vyhnala klimatická změna či ekonomické posuny. Mezi 14. a 19. stoletím se Evropa a Severní Amerika výrazně ochlazovaly. Nastala malá doba ledová, která podporovala rozšiřování rozlehlého grónského ledovce. 

Na pevninu by se valila masa ledu zatěžující půdu, která by tak byla náchylnější k záplavám. Gravitační přitažlivost mezi rozpínajícím se ledovcem a masami mořského ledu by vytlačila přes grónské pobřeží velké množství mořské vody. Vedlo by to k velkým záplavám v oblastech, kde žili právě Vikingové. 

Vikingové přišli o zemědělství 

Vědci vytvořili model vycházející z hypotézy o rozšiřujícím se ledu v jihozápadním Grónsku napříč 400 let trvající okupací. Scénář v modelu se shoduje s klimatickými změnami, vymizením historických zpráv v dokumentech a archeologickými důkazy o konci zdejších Vikingů.

Kolem roku 1000 až 1400 zaplavila podle modelů stoupající mořská hladina osady seveřanů. Voda v nich dosahovala výšky kolem pěti metrů, což vedlo k zatopení asi 140 kilometrů čtverečních pobřežní oblasti. 

Voda zaplavila zemědělskou půdu, která byla pro Vikingy životně důležitá. Masivní záplavy však zcela jistě nebyly jediným faktorem, který přiměl severské válečníky Grónsko opustit. Pravděpodobně docházelo k bouřím vnějších tlaků, jako jsou sociální nepokoje a vyčerpání zdrojů. Také nejspíše možná docházelo ke konfliktům s Inuity žijícími na severu, které známe jako Eskymáky. Psali jsme také: Rozsáhlá analýza DNA stovek Vikingů ukazuje, že nebyli takoví, jak jsme si dosud mysleli. 

Zdroj: Live Science.