Podle dřívějších měření jsou dutiny, mezery a prstence v protoplanetárních discích běžné i kolem jiných hvězd. Co stojí za těmito jevy, je ale stále záhadou. Mohl za tím být formující se Jupiter, který obrovskou gravitací mohl vytlačit plyn a prach směrem ven. 

Také to lze vysvětlit větry vznikajícími na samotném disku. Když magnetické pole řídící planetární systémy integruje s rotujícím diskem plynu a prachu, může tato gravitační síla vytlačit prach a plyn ven a zanechat po sobě díru. 

Přišlo se na to tak, že vědci našli meteority pamatující vznik sluneční soustavy ze dvou odlišných kategorií. Tyto kameny měly izotopovou dichotomii, což znamená, že vykazovaly jednu ze dvou izotopových kombinací - jednoduše se lišily. 

Díra v protoplanetárním disku 

Aktuální analýza vědců z Massachusettského technologického institutu (MIT) se zaměřila na magnetické pole, v němž se meteority nacházely. 

Vědci čekali, že bude síla magnetického pole se vzdáleností od Slunce klesat. Ukázalo se však, že vzdálenější meteority se tvořily v silnějším magnetickém poli. 

Magnetické pole je přitom měřítkem toho, kolik prachu a plynu dokáže planetární systém vtáhnout do svého středu. Vnější oblast sluneční soustavy tedy musela vtahovat mnohem více hmoty než ta vnitřní.

Podle modelů s různými scénáři za tímto rozdílem stála právě ona mezera v disku planetárního materiálu. Mohla dokonce snížit množství plynu a prachu proudícího do středu planetárního systému ke Slunci. Psali jsme také: Vědci zjistili, jak a kdy Slunce zemře. S tím bohužel přijde i konec naší sluneční soustavy. 

Zdroj: Science Advances.