Expert na fobie Adam Cox zmínil dva faktory, které v tom hrají roli. Podle něj je to hlavně produkt naší společnosti. 

„Nikdo se nenarodil se strachem z klaunů,” tvrdí a pokračuje: „Jediné dva strachy, s nimiž se rodíme, je strach z hlasitých zvuků a strach z pádu.”

Problém údajně spočívá v tom, že nevidíme skutečné emoce klaunů nebo co si myslí. Mají na sobě velké množství make-upu a prezentují se zamrzlým smíchem. Z toho vyplývá, že máme problém odhadnout jejich úmysly. 

Tváře jsou jedním z našich nejdůležitějších neverbálních nástrojů k vyjadřování emocí. Klauni jsou v podstatě odosobnění. Naše podvědomí na to reaguje. 

Psycholog Mark Griffiths zase uvádí, že na vině může být vizáž klaunů. Mají velké všechno. Obrovské nosy, vlasy, ústa, boty. Jsou to lidé, ale nevypadají tak. Podvědomí nám říká, že zde něco není v pořádku. Rovněž uvádí jako znepokojivé jejich grotesktní vzhled a make-up. 

Popisuje i moment, kdy má klaun široký úsměv, ale smutné oči. Make-up však maskuje zbytek. Ideálním příkladem je například úspěšný psychologický film Joker. 

Hollywood a média 

Existuje celá řada hororových snímků, v jejichž čele stojí vraždící klaun. Nejznámějším takovým film je TO. Podle Griffithse to rovněž nese svůj díl viny. 

A pak média. Slavný sériový vrah John Wayne Gacy, který vraždil v letech 1972 až 1978, pracoval na částečný úvazek jako klaun. Ale v kostýmu nikdy nikoho nezabil. Přesto jej média označila za vražedného klauna. A myšlenka klaunů jako nebezpečných monster v té době skutečně rezonovala. 

Podle experta fobie z klaunů vznikla v 60. letech. Mohly to spustit filmy, kde nevystupovali klauni, ale záporáci v maskách, například Noční můra v Elm Street, v němž vraždil Freddy Krueger. Psali jsme také: Památka zesnulých nebo Halloween? Jak se slaví svátek mrtvých napříč světem. 

Zdroj: DailyMail.