Vědci provedli sérii experimentálních simulací zvaných SIRIUS (Scientific International Research in Unique Terrestrial Station). Tyto simulace zkoumají účinky izolace při dlouhých misích na Měsíci. 

Kromě zaznamenávání frekvence kontaktu vědci také analyzovali video zprávy z hlediska výrazů obličeje spolu s intenzitou, frekvencí a variabilitou řečových vzorů. V rámci experimentů byly také analyzovány typy vyjádřených emocí.

Výsledky ukázaly, že astronauti na dlouhé misi postupně přestávají komunikovat se Zemí, protože nejsou na pokynech a komunikaci již tolik závislí. Zároveň je celá posádka pevnější, drží více pospolu. To je zásadní, hodí se to pro mise jak na Měsíci, tak na Marsu, kde bude podstatné společné řešení úkolů a problémů. 

Autonomní posádka

Frekvence komunikace se Zemí klesala s výjimkou důležitých událostí mise, například simulace přistání. Soudržnost posádky se zvýšila a její komunikační styly se sblížily do podobných vzorců, a to i přes rozdílné pohlaví a kulturní pozadí.

Ve čtyřměsíční simulaci například klesl počet videozpráv z 200 v prvním týdnu izolace na 115 až 120 v pozdějších týdnech. Současně byly tyto záznamy kratší. 

"Naše zjištění ukazují, že v autonomních podmínkách procházejí posádky psychologickou autonomizací a stávají se méně závislými na řízení mise," řekl Dmitry Shved, výzkumník z Ruské akademie věd. Psali jsme také: Existují důkazy, že na Marsu jsou aktivní sopky, což zvyšuje šanci na jeho nedávnou obyvatelnost. 

Zdroj: Frontiers in Psychology.