Poušť Atacama je nejsušší pouští na Zemi rozkládající se v jižní Americe. Zhruba před 3000 lety osadníci opustili své domovy a vydali se zavést zemědělství daleko od úrodného pobřeží do tohoto vyprahlého pekla v oblasti dnešního Chille. Americké vědce zajímalo, jaký vliv na jejich život pouštní prostředí mělo.

Vivien Standenová, antropoložka z University of Tarapacá, tehdejší podmínky popisuje tak, že zemědělství bylo omezeno na údolí, nábřeží a oázy. Tyto velice omezené zdroje hojnosti byly odděleny rozsáhlými písečnými pláněmi. Jelikož byly tyto zdroje velice omezené, logicky muselo docházet k malým válkám.

„Daleko od úrodného pobřeží, pohnout se směrem od těchto produktivních oáz znamenalo čelit neúrodné krajině bez vody a zdrojů na obživu. Tento nový sociokulturní rámec a využívání půdy mohl vyvolat sociální napětí, konflikty a násilí mezi skupinami investujícími do zemědělství,“ řekla Standenová.

Brutální střety kvůli zdrojům

Analýza perfektně zachovalých (místy se zachovala i měkká tkáň i vlasy) ostatků 194 dospělých jedinců pohřbených na starověkých hřbitovech v poušti Azapa Valley, která kdysi byla jedním z nejbohatších a nejúrodnějších údolích v severním Chile, zjistila známky po brutálním interpersonálním násilí a bojích u 21 procent dospělých.

Většinou se jednalo o zranění se smrtelnými následky. U 14 jedinců jsou patrné závažné zlomeniny v oblasti lebky. Podle vědců se jednalo o úmyslné činy, kdy útočníci na hlavu útočili buď čelně nebo zezadu.

Vědci tvrdí, že šlo o velmi silné rány, které způsobily masivní destrukci obličeje a poškození mozku. Zbraně, které to mohly způsobit, jsou palcáty, dřevěné hole nebo obušky.

Války hrozí, když není dostatek zdrojů. A právě to se dělo těmto osadníkům uvnitř jejich skupiny před 3000 lety. Potýkali se jak s klimatem zahrnujícím jižní oscilaci El Niño, tak sami se sebou. Psali jsme také: Vědci odhalili tajemství studených nocí v poušti. 

Zdroj: Journal of Anthropological Archaeology.