Starověcí švábi, kteří byli v Myanmaru nalezeni v jantaru, jsou nejstaršími příklady troglomorfních organismů, tedy tvorů, kteří se přizpůsobili podivnému temnému prostředí jeskyní. A jsou to jediná taková stvoření známá z období křídy, která se ukrývala v jeskynních štěrbinách, když se okolo proháněl Tyrannosaurus rex.

V dnešní době mají biologové spoustu příkladů švábů a hmyzu z jeskyní s malýma očima, křídly a bledými těly. Ale tyto exempláře ze dvou odlišných příbuzných druhů jsou nejstaršími zvířaty, jaká kdy byla s těmito vlastnostmi nalezena.

Kde švábi vzali jantar?

Prostředí jeskyní jsou víc než vhodná pro nálezy zkamenělin kostí a koprolitů (zkamenělých výkalů) a fosilní záznamy jeskynních savců zahrnují zejména hlodavce, kopytníky, vačnatce, kočkovité šelmy, psovité šelmy, primáty a samozřejmě lidi. Vědci ale dosud neměli žádnou relevantní fosilii troglomorfní fauny z doby, kdy planetě vévodili dinosauři.

Až dosud byla známa historie švábů žijících v jeskyních, která sahá až do období asi před 65 miliony let. Vědci se tak mohli dosud pouze domnívat, že švábi v jeskyních žili ještě dlouho předtím. Nyní o tom mají konečně důkaz.

Tyto dva nádherně zachovalé druhy švábů byly pravděpodobně potomky společného předka z ranného období křídy, než je kontinentální drift oddělil na superkontinentu Gondwana.

Vědcům zatím ale není jasné, jak je možné, že nalezení švábi jsou v tak perfektním stavu. Jantarové fosilie jsou běžné pro menší tvory, kteří žili poblíž stromů, protože jantar je zkamenělá pryskyřice stromů. Podle vědců je tak možné, že prastará pryskyřice kapala z kořenů stromů do jeskyní, kde švábi žili, a pak kolem těchto členovců zatvrdla. Dále čtěte: Téměř padesát tisíc let starý pták, zamrzlý v sibiřském permafrostu, se zachoval v dokonalém stavu.