Na jaře, kdy slunce opět vychází, se vše mění jako na Zemi. Tým vědců provedl řadu počítačových simulací a zjistil, že sluneční paprsky zahřívají led ležící ve stínech velkých skal z minus 127 stupňů Celsia na minus 10 stupňů Celsia. Z něj se následně tvoří malá jezírka slané vody.

Není to ale žádný velký důvod k jásotu. Sůl snižuje teplotu bodu tání ledu, takže za těchto podmínek led sice začne částečně tát, ale jakmile roztaje, okamžitě sublimuje do atmosféry. To znamená, že na povrchu Marsu nezůstane prakticky žádná tekutina.

Led slaný a led uhličitý

Slaný led není jediná podivuhodná věc, která vzniká ve stínu velkých skal a balvanů. Během chladné zimy Schorghoferovy modely zjistily, že v těchto místech rovněž vznikají další vrstvy ledu, které obsahují oxid uhličitý.

Ale tento led je rovnou první, který zmizí, jakmile přijde jaro a zasvítí slunce. Den, kdy  úplně roztaje, vědci nazvali "krokusové datum“, a další tání, které přijde po tomto dni, se pak ve vědecké komunitě označuje jako "krokusové tání“.

Rozeznat, jak a kdy a za jakých podmínek vůbec tání ledů různého druhu na povrchu Marsu probíhá, nebylo vůbec snadné. "Vývoj potřebných kvantitativních modelů trval desetiletí," řekl Norbert Schorghofer.

Jedno je ale jasné. Na Marsu skutečně voda je, i když zatím byla objevena jen v ledové podobě. Mise na Mars plánovaná na příští desetiletí má tedy rozhodně svoje opodstatnění. Dále čtěte: Saturnův podivný měsíc podobný Zemi selhal v klíčové zkoušce mimozemského života.