V bitvě, kterou nakonec vyhráli spojenci, naproti sobě stály britské tanky Mark IV a německé tanky A7V. Oba obrněnci vážili kolem 30 tun. Jednalo se o velké stroje, které byly velice pomalé a neohrabané, protože dosahovaly rychlosti maximálně 8 km/h a neměly otočnou věž.

Německý tank A7V o váze 33 tun poháněla dvojice motorů Daimler-Benz o celkovém výkonu 149 kW (200 koní). Tento obrovský tank, kterých Němci vyrobili pouhých dvacet kusů, pojal posádku až 18 mužů. Posádku britských tanků MARK IV s šestnáctiválcovým motorem o výkonu 105 koní tvořilo osm mužů.

Britské stroje měly výzbroj na bocích. Britové vyráběli tanky vždy vybavené buď dvojící kanónů, nebo dvojicí kulometů na každé straně. Německý tank A7V byl vybaven jedním dělem a až šesti kulomety ráže 7.9 mm.

Originál německého tanku A7V se dochoval pouze jeden, který se přímo účastnil bitvy u Villers-Bretonneux. Koncem války ho ukořistily australské jednotky a dnes tuto unikátní vojenskou trofej vlastní muzeum v australském Queenslandu.

Během první světové války Britové naprosto rozdrtili svého nepřítele v produkci tanků, kterých vyrobili 2 500 zatímco Německo pouze dvacet. Důkazem je také fakt, že britské tanky Mark IV lze najít v muzeích hned několika zemích.

Existují ale i unikátní tanky z pozdější doby. Jedním z nejzajímavějších je raketový sovětský tank, jehož jediný exemplář se dnes nachází ve vojenském muzeu v Moskvě (čtěte: Objekt-775 byl prvním raketovým tankem na světě. Do akce se nikdy nedostal).