Pro dnešní mladé neznámá věc. Pro ty, kdo chodili do školy v 70. a 80. letech, byla branná výchova neodmyslitelně spjata se zkoušením plynových masek. Hlavním smyslem těchto cvičení bylo žáky co nejlépe připravit na chemický či jaderný útok, který podle tehdejší komunistické vlády hrozil.

Výcviky v rámci tělocviku

Výcviky probíhaly obvykle v rámci tělesné výchovy, a to dvakrát ročně. Pro většinu dětí však představovala branná výchova spíše možnost, jak se ulít z výuky. Žáci museli umět zacházet s plynovou maskou a běhat v ní, dále nacvičovali hod gumovým granátem, první pomoc nebo orientaci v mapách.

Igelitoví mimozemšťani

Pohled na děti v plynových maskách, které měly ruce a nohy obalené v igelitu jako ochranu před případnými chemickými látkami, budí úsměvy dodnes nejen mezi pamětníky. Dnes již čtyřicátníci a padesátníci vzpomínají spíše na to, že se hádali, kdo bude mít masku s chobotem a kdo bez. Málokdo bral cvičení nějak vážněji.

Branná výchova vznikla již před socialismem

Brannou výchovu má většina lidí spojenou s komunistickým režimem, její kořeny však sahají o něco hlouběji. Císař František Josef se ji pokusil zavést na přelomu 19. a 20. století. Byl totiž velkým milovníkem armády, jeho snahy však zůstaly nevyslyšeny. Za první podobu branné výchovy, jak ji nyní známe, lze považovat až tzv. junobranu, která vznikla za první světové války.
 
Po roce 1989 byla branná výchova ze školních osnov vymazána. Moderní podoba však zůstává. Studenti například nacvičují, jak se chovat při mimořádných situacích, jako je například teroristický útok nebo únik nebezpečných chemických látek. Psali jsme také: Jak jsme dříve žili? V Československu se zlato šetřilo na zuby a pro snubáky se chodilo s papírem.