Jistě to zažil každý rodič. Nechat vybrečet, nebo konejšit? Neustále dítě kontrolovat, zpívat mu, hezky na něj mluvit, chovat ho a nosit ho všude s sebou není zrovna jednoduché, ale co jste čekali, když jste si pořizovali dítě? Že ho porodíte a vše ostatní se naučí samo?

Proč vůbec pláče

Uvědomte si, že jste celých devět měsíců nosila dítě pod svým srdcem. Dítě každý den cítilo teplo vašeho těla, tlukot vašeho srdce, váš hlas a každou chvíli jste ho možná přes břicho hladila. V břiše mělo vše co potřebovalo a vy jste mu to najednou vzala.

Dítě je na světe naprostý nováček, který neví vůbec nic – neví, kdy dostane najíst, kdy ho přestane bolet bříško, proč mu je zima a jestli vás ještě někdy uvidí a ucítí. Snažte se proto vžít do role někoho, kdo téměř nevidí, neovládá žádný pohyb a vůbec neví, co se s ním bude dít. Proto často ani zdravé, nakrmené, přebalené dítě nedokáže být v klidu a pláče.

Nenechávejte ho osamotě

Vy jste ale jeho rodiče a jste tu od toho, abyste se o něj starali. Samozřejmě většina této práce je na matce, jelikož otec je celý den většinou v zaměstnání. Obrňte se proto trpělivostí a plakající dítě vždy zkontrolujte a v případě, že mu zdánlivě nic nechybí, uvědomte si, že mu možná chybíte vy.

Chování nerovná se rozmazlené dítě

Dítě jednoduše trpí nedostatkem tělesného kontaktu s matkou a pláčem se vás na to snaží upozornit. Vaše náruč dodává dítěti pocit jistoty a bezpečí a patří k základním životním potřebám vašeho dítěte. Dítě chováním nerozmazlíte, naopak! Vyroste z něj sebevědomé a samostatné dítě. Protože jen ten, kdo ví, že je jeho matka vždy na blízku, může kráčet vpřed. Ví totiž, že kdykoliv bude mít strach a otočí se zpět, bude za ním stát pevná opora v podobě jeho matky.

Proč pláč dítěti škodí?

Tím, že své malé dítě ignorujete, mu vlastně vzkazujete, že pro vás není důležité, že se kvůli němu svět nezastaví. Časem se vaše dítě opravdu naučí své emoce a stres z odloučení zvládat samo, ale rozhodně to neznamená, že se uklidní. Jen se to naučí skrývat, ale uvnitř je pořád stejně nešťastné – ale to už jeho rodiče nevidí a tudíž považují problém za vyřešený.

Opak je pravdou – problém se právě začíná vytvářet. Když není malé dítě v klidu, ovlivňuje to způsob, jakým se vyvíjí jeho mozek. Tyto děti v dospělosti hůře zvládají stres a jsou náchylnější k úzkostným stavům a depresím. Ve vztazích si drží odstup, protože se bojí emočního zranění, které si prožily jako děti.

A jak jste na tom vy? Chováte své dítě často, nebo chcete mít i čas pro sebe, tak ho necháváte brečet, dokud vyčerpáním neusne?