Podle  biologů jsou delfíni schopni porozumět uměle vytvořeným jazykům a jsou také přirození akustici. Vytvářejí a slyší zvuky v desetkrát vyšší frekvenci než my. Ale také používají jiné komunikační signály. Mají dobrý zrak, takže ke komunikaci využívají i řeč těla. Vnímají chuť, ale nemají čich. A mají i hmat. Zvuk dokážou ve vodě dokonce pociťovat, protože akustická impedance tkáně a vody je téměř stejná.

Mají delfíni svůj jazyk? A pokud ano, jak si povídají? Delfíní řeč ještě není dokonale probádána. Vědci ví něco málo o tom, jak delfíni používají zvuky během určitého chování. Takzvaný „podpisový pískot“ je pískání, které je charakteristické pro jednotlivé delfíny a funguje jako jméno. Umí používat také speciální zvuky, kterými označují žraloky, rybářské lodě nebo jídlo. Další druh pískání zase vydává pouze matka, když volá na mládě.

Dobře prostudovaným zvukem jsou takzvané echolokační cvaky. Některé používají pro lov a krmení. Jiné zase užívají k sociálním účelům, například při námluvách a další když spolu zápasí. Velkou část delfíních zvuků ale člověk vůbec není schopen slyšet. Delfíni totiž vydávají také ultrasonické zvuky, které lze zachytit jen díky speciálním přístrojům. Delfínům jsme se podrobně věnovali před časem a v našem článku si můžete přečíst zajímavosti, které jste určitě nevěděli.

Předpokládá se, že delfíni nějakým způsobem rozumějí lidské řeči. Švédská technologická firma Gavagi spolu s výzkumníky z KTH Royal Institute of Technology in Stockholm plánuje za pomocí softwaru na rozbor jazyka vytvořit první slovník „delfínštiny“.

Delfíni mají velmi složitý komunikační systém, ale stále se neví, o čem si povídají. Nejnovější výzkum navíc prokázal, že delfíní jazyk vykazuje konstrukční prvky velmi podobné lidské řeči.

Už dlouho se také ví, že delfíni jsou schopni komunikovat ve skupině. Nyní se však začíná spekulovat o tom, že si delfíni mohou povídat i jako jedinec s jedincem. Studie provedená na dvou delfínech vyrostlých v zajetí zaznamenala, že delfíni jeden druhého nepřerušují. Vědce to dovedlo k závěru, že když jeden „mluví“, druhý poslouchá, což připomíná konverzaci mezi lidmi.