Vlákno se tvoří v pavoučím zadečku, kde se nacházejí snovací žlázy. Jejich vyústění na povrch je tvořeno několika stovkami otvůrků, jimiž prochází zvláštní směs bílkovin jako cedníkem a spojuje se do jednoho silného vlákna.

Každý má jinou techniku

Při vytváření pavučiny postupuje každý druh pavouka podle naprogramovaného scénáře. Každou síť začíná jednou smyčkou, kterou upevní na výchozí bod, a odtud postupuje snováním dalších částí pavučiny. Některé druhy pavouků chytře využívají vítr. Vypustí po něm dlouhé vlákno, které se zachytí například na protější rostlině. Na toto základní vlákno pak snovají radiální paprsky a nakonec vyplňující spirálu. Nejpevnější vlákno, jaké v přírodě existuje, je také dokonale pružné a jeho pružnost upravuje pavouk dle potřeby.

Jako horolezci

Vákna vyrábějí i pavouci, kteří netkají sítě k lovu, ale loví pomocí rychlých skoků na kořist. Používají svá vlákna jako pojistku při šplhání na různá místa. Čas od času je přilepí i k povrchu a jistí se tak stejně jako horolezci při výstupu.

Pavoučí morseovka

Všichni pavouci, kteří tkají pavučiny, mají vynikající hmat. Dokážou rozlišovat jemné rozdíly v napětí vláken, což je třeba pro stavbu sítí. Od středu sítě vede pavouk do svého úkrytu i signální vlákno. Když ucítí jeho záchvěv, vypraví se rychle na síť a otřesy jej spolehlivě dovedou k místu, kde uvízla kořist. Pavouci totiž nemají příliš dokonalý zrak, a i když mají osm očí, rozlišují pouze pohyb. Vibrační signalizaci na síti používají pavouci i při námluvách. Jelikož jsou samičky větší a stále hladové, musí je pavouci upozornit, že nepřišli jako kořist, ale jako nápadníci. Proto se zastaví na okraji sítě samičky a bubnují do vláken ve zvláštním rytmu šifrovanou zprávu, která přeladí samičku z dravé nálady do milostné.

Pavouk lovec

Pavouci jsou dravci a tak je jejich přirozeností lov a zabíjení, a v něm opravdu vynikají. Při lovu používají nejrůznější strategie. Některé druhy připravují pavučiny, aby hmyz ulovily, jiné druhy loví přímo na zemi. Vyhrabou si v zemi díru, přikryjí ji pavoučím hedvábím a posypou nečistotami. Číhají poblíž, dokud se do takto upravených a nenápadných pastí nechytí nějaký hmyz.

Pavouk zabiják

Ať už je strategie lovu jakákoliv, většina pavouků má stejný postup zabíjení a konzumace kořisti. Primární zbraní pavouka jsou jeho velké kloubové čelisti v přední části úst. Jsou složené ze dvou částí: velkých předních kusadel a tesáků, které jsou umístěny za nimi. Za normálních okolností jsou tesáky zataženy dovnitř. Jakmile se však pavouk zmocní kořisti, tesáky vyjedou a zakousnou se do ní. Tesáky pracují podobně jako injekční jehly. Uvnitř mají dutý kanálek a ve špici otvor. Jakmile se tesáky zaboří do kořisti, vytlačí se z nich jed, který má dostatečnou sílu kořist ochromit, nebo dokonce zabít. Jedem na bázi neurotoxinu disponují všechny druhy pavouků. O dalších jedovatých živočiších jsme psali v jiném článku.