Za superkontinent se považuje rozsáhlá oblast pevniny, která tvoří většinu celkového množství pevninských ploch na planetě. V historii Země existovaly nejméně tři takové kontinenty.

Nejspíše prvním superkontinentem byla Nuna, která vznikla před přibližně 1,8 miliardou let. Asi 800 milionů let po jejím rozpadu se zformoval superkontinent Rodinia a posledním byla Pangea, která vznikla před přibližně 300 miliony let. Pangea byla rovněž domovem obřích dinosaurů.

V meziobdobích tektonické desky přesouvají pevninské části, takže formování pořád probíhá. Podle odborníků se jedná o cykly, které se neustále opakují. Kontinenty se spojí a po mnoha milionech letech se opět rozdělí.

V průběhu příštích 50 až 200 milionů let podle odborníků zanikne Karibské moře spolu se Severním ledovým oceánem a někde v oblasti Severního pólu se spojí Amerika s Asií. Touto událostí vznikne nový superkontinent Amasia

Koncept Pangey je pro vědce všeobecně známý, ale neexistuje příliš mnoho přesvědčivých důkazů o tom, jak se ve skutečnosti superkontinenty formují. Model, který v minulosti vědci vypracovali, znázornil, jak se Severní a Jižní Amerika spojují, čímž se uzavírá Karibské moře. Následně se uzavírá i Severní ledový oceán a dochází ke spojení Ameriky s Eurasií. Tento model využíval analýzu magnetických údajů z hornin.

Každá hornina v sobě nese informaci o své magnetické orientaci z doby, kdy vznikla. Na základě této informace vědci dokáží poměrně přesně zjistit zeměpisnou šířku, odkud hornina pochází. Vědci také zjistili, že každý superkontinent vznikl o 90 stupňů dál od toho předchozího.

Na Zemi vznikají také nové pevniny, a to zejména v souvislosti vulkanickou činností. Některé z nich se staly důležitým zdrojem vědeckých informací, podobně jako sopečný ostrov v Tichém oceánu (Čtěte: Ostrov, který se před několika lety vynořil z moře, může pomoci s výzkumem Marsu).