Petrohrad je dnes známým ekonomickým a průmyslovým, vědeckým a kulturním centrem. V dávných dobách jeho obranu tvořila síť strategicky rozmístěných pevností. Na tomto území v blízkosti Baltského moře mnohé z nich leží dodnes.

Mnoho z těchto obranných komplexů bylo vybudováno na umělých ostrovech. Nejznámější z pevností je Alexander, která byla postavena na podnět císaře Mikuláše I. a pojmenována byla podle jeho bratra císaře Alexandra. Byla postavena mezi lety 1838 až 1845.

I když se pevnost Alexander nikdy neúčastnila žádného přímého boje, sehrála klíčovou roli během Krymské války, kdy chránila důležitou ruskou námořní základnu v Kronštadtu před královským námořnictvem a francouzskou flotilou.

Skutečný boj zažila ostrovní pevnost za svými zdmi, kde vědci bojovali s morem. Krátce poté, co byla v roce 1894 objevena bakterie Yersinia pestis způsobující zhoubnou nákazu, Rusko nechalo v pevnosti Alexander zřídit laboratoř na výzkum moru, ale i dalších zhoubných onemocnění.

Velké množství naočkovaných zvířat, ze kterých se vědci snažili získat krevní sérum, vedlo k tomu, že se v roce 1904 nakazil vedoucí výzkumu Emanuel F. Schreiber a zemřel. Jeho ostatky spolu s dalším vědcem, který nákazu nepřežil, byly spáleny v rámci areálu, aby se zabránilo šíření moru dále na pevninu.

Izolovaná ostrovní laboratoř byla i po tomto incidentu nadále používána ke studiu dalších infekčních onemocnění včetně cholery a tetanu. Laboratoř byla uzavřena až v roce 1917, kdy převzalo pevnost ruské námořnictvo, které ji používalo jako sklad.

Od roku 1983 je pevnost opuštěná. V průběhu devadesátých let se v ostrovním areálu pořádala řada ilegálních rave party, dnes je oblíbenou turistickou atrakcí (čtěte: Příběh ruského vědce, který přežil obrovskou dávku radiace).