Díky výzkumům italského lékaře Luigima Galvanima z roku 1792 víme, že hraje elektřina roli v biologických funkcích. 

Následné studie ukázaly, že iontová nerovnováha mezi vnitrobuněčným a mezibuněčným prostorem má elektrochemický potenciál hrající zásadní roli ve funkci svalů a nervů. 

Až dosud se ale rozumělo, že tohle napětí se vyskytuje pouze v buňce, nikoliv i na jejím povrchu. 

Přirozené elektrody v těle 

Vědci z Univerzity v Surrey pod vedením profesora Mika Hughese zjistili s pomocí experimentů tohle napětí také na povrchu červených krvinek. 

„To znamená, že tyto buňky účinně fungují jako malé vysílače, které kolem sebe elektricky mění prostředí,” vysvětlil profesor, který také dodal, že pokud by byly podobná zjištění učiněna i u jiných typů buněk, hrálo by to možná zásadní roli při různých léčbách. 

Elektrické dovednosti červených krvinek mají také cirkadiánní rytmy odpovídající veškerému životu na Zemi. Vrcholy těchto cyklů nastávají přes den, kdy také vzniká největší množství kardiovaskulárních chorob, například infarkty a mrtvice. Psali jsme také: Chudokrevnost lze léčit, je ale třeba ji rozpoznat včas. 

Zdroj: Scientific Reports.