Tato novodobá Noemova archa by samozřejmě neobsahovala dva kusy od každého druhu, jak je to známé z dávného příběhu. Archa jedenadvacátého století by byla úplně něčím jiným.

Zmrazené buňky jako záchrana pozemských druhů

Měsíční archa by byla takovým úložištěm kryogenně zmrazených reprodukčních buněk od 6,7 milionu druhů na naší planetě. "Považujte to za globální pojistnou smlouvu," říká Jekan Thanga z University of Arizona. "Jako lidská civilizace jsme v křehkém stavu a tato věc by se mohla realizovat v příštích třech desetiletích," dodává.

Svalbard Global Seed Vault v Norsku, pozemská verze lunární archy, byla otevřena v roce 2008 a v současné době obsahuje více než 1 milion vzorků osiva a plodin včetně rýže, pšenice a ječmene. Udělat něco takového na Měsíci není tak snadné, protože je potřeba se vyrovnat s mikrogravitací, velkou radiací a kolísající teplotou.

Ale vědci přišli na to, jak to udělat. Chtějí instalovat lunární archu do rozsáhlé měsíční sítě více než 200 lávových trubic těsně pod jeho skalnatým povrchem. Tyto tunelovité stavby jsou ideálním domovem, protože izolují zařízení od drsných podmínek v podstatě stejným způsobem, jako se to děje u úložiště Svalbard, které je postavené hluboko uvnitř hory.

Jak by lunární archa fungovala

Vědci plánují využít jeden otvor do lávové trubice, kam nainstalují výtahovou šachtu. Odtud by výtahové šachty fungovaly jako vstup a výstup do řady 32 kryokonzervačních modulů. Tyto vzpřímené válce uložené v 16 řadách by uchovávaly reprodukční buňky. Roboti nebo astronauti by mohli kontrolovat vzorky v Petriho miskách prakticky jako v knihovně.

K udržení buněk na správných teplotách by skladovací moduly potřebovaly kryogenní chladiče pro teploty minus 180 stupňů Celsia pro reprodukční buňky a minus 195 stupňů Celsia pro kmenové buňky. A archa by potřebovala rovněž zařízení, které pomocí odstředivé síly udržuje mrazáky v pohybu a brání tomu, aby se buňky shlukovaly.

Existují důkazy, které naznačují, že vzorky by zůstaly životaschopné i přes záření a mikrogravitaci. V roce 2010 vědci ze Slovenské akademie věd zjistili, že lněné rostliny mohou růst v radioaktivní půdě poblíž černobylské jaderné elektrárny s minimálními změnami proteinů. A letos v červnu japonští vědci "vyrobili" 168 zdravých potomků myší ze spermatických buněk, které byly téměř šest let uloženy na palubě Mezinárodní vesmírné stanice ISS. Dále čtěte: Vědci spočítali, za jak dlouho se objeví nová velká pandemie. Výsledek asi nikoho nepotěší.

Zdroj: Popular Mechanics.