Měla nejen herecký talent a pěknou tvář, ale i smysl pro vědu. Nový dokument Bombshell: Příběh Hedy Lamarr ukazuje její méně známé dědictví. Věnuje se tomu, jak při budování herecké kariéry zůstala uvězněna ve své emocionálně izolující a pro herečku intelektuálně nenaplňující pasti.

Lamarr, narozena ve Vídni v roce 1914, se proslavila nahou scénou ve filmu Extase z roku 1932. To byl pro tehdejší společnost takový šok, že film odsoudil mj. papež Pius XII. Od prvního manžela utekla a v roce 1937 odcestovala do New Yorku. Na cestě zaujala filmového magnáta L. B. Mayera a její hvězdná kariéra mohla začít. Ve dne byla hollywoodskou ikonou, vynálezcem v noci.

Přestože neměla inženýrské vzdělání, zajímala se o radiokomunikace. Přišla na to, jak u systému dálkového řízení torpéd zabránit rušení a odposlouchávání radiových signálů. Zjistila, že pokud se bude nosná frekvence signálů nepravidelně v krátkých intervalech měnit, nebude odposlech možný. Zbývalo ještě vyřešit synchronizace ladění vysílače a přijímače.

To se jí podařilo během druhé světové války ve spolupráci s hudebním skladatelem Georgem Antheilem. Vymysleli systém, který je znám pod zkratkou FHSS (Frequency-hopping-spread-spectrum), tedy zvláštní druh modulace odolné proti odposlechu. Nechali si ho patentovat a nabídli americké armádě. Námořnictvo jej tehdy odmítlo se slovy: „Víte, mladá dámo, armádě byste mnohem více pomohla prodejem válečných dluhopisů než vynalézáním." Tento přenos dodnes nalezneme jak v navigačním systému GPS, tak u satelitní televize a v sítích mobilních telefonů.

Dokument Bombshell vypráví o rozporu mezi její láskou k vynálezům a jejím hollywoodským obrazem, nezabředává však příliš hluboko do vědy. S komentáři rodiny a historiků vykresluje portrét ženy, která je znepokojena povrchní reputací a touží po uznání jejího vědeckého intelektu.