Tým vědců zkoumal v západních arktických oblastech Kanady výskyt minerálů, které se v ledovcích vyskytují. Díky následné analýze dat a odebraných vzorků vědci došli k velice zajímavému objevu. V některých částech prozkoumaného území totiž našli známky silné eroze hornin, které způsobila kyselina sírová uvolňující se z tajícího ledovce.

Ledovce v arktických oblastech jsou velmi bohaté na minerály, které se uvolňují do podloží tím, jak led roztává. Tyto minerály se pak vlivem povětrnostních podmínek nebo chemických vlivů prostředí rozpadají. Kyselina sírová, která způsobila silnou erozi horniny, se například uvolnila ze sulfidových minerálů uvězněných v ledu.

Chemická eroze

Další typ přirozeně se vyskytující chemické eroze byl způsoben kyselinou uhličitou, která také dokáže horninu při dlouhodobém působení narušovat. Tyto chemické reakce navíc do ovzduší uvolňují oxid uhličitý v množství, které rozhodně není zanedbatelné.

Arktida zažívá období dramatických změn, které dosahují rychlosti jako nikde jinde na Zemi. Ledový příkrov se rychle zmenšuje a propouští sluneční paprsky pod hladinu oceánu. Ten se následkem toho otepluje, což odnášejí zejména lední medvědi, kteří ztrácejí rozsáhlé lovecké oblasti.

Vznik termokrastu

V arktických oblastech podobně jako na Sibiři vznikají takzvané termokrasty, což jsou nové krajinné útvary vzniklé v souvislosti s táním ledovce. Uvolňují se zde ložiska metanu, který byl nahromaděný pod ledem a dochází k velkým propadům krajiny. Odhaduje se, že v permafrostu je také uloženo 1400 miliard tun uhlíku. Dále čtěte: (Vědci se domnívají, že pod povrchem Grónska může proudit temná, tisíce kilometrů dlouhá řeka).