Nedávná zjištění v Severní Americe a Japonsku naznačují, že na severní polokouli se objevovali také prastaří obří tučňáci. Byli opravdu hodně obrovští. I když, tato zaniklá prastará skupina ptáků, známá jako veslonozí, nemá s tučnáky de facto nic společného. Jen vypadali pozoruhodně podobným způsobem a pravděpodobně používali křídla stejným způsobem jako dnešní tučnáci.

Z Nového Zélandu se tito obří ptáci rozšířili na severní polokouli

Nejstarší předci tučňáků se poprvé objevili před více než 60 miliony let kolem dnešního Nového Zélandu. Veslonozí se na severní polokouli vyvinuli mnohem později než jejich jižní protějšky, objevily se tak asi před 37 až 34 miliony let a zmizely asi před 10 miliony let.

"Tito ptáci se vyvinuli na opačných polokoulích v různých obdobích, přitom byste je od sebe jen těžko rozeznali,“ říká zoolog Paul Scofield, kurátor v Canterburském muzeu. "Veslonozí vypadali jako tučňáci, plavali jako tučňáci, pravděpodobně se stravovali jako tučňáci, ale tučnáci to nebyli."

Je fascinující, že tato skupina starověkých ptáků, kteří nelétali, je přitom těsněji spjata s moderními ptáky, například s kormorány.

Dvoumetrový tučnák netučňák

Vypadá to trochu zmateně. Při analýze zkamenělých zbytků 16 jednotlivých ptáků s pěti zástupci tří starověkých druhů tučňáků vědci zjistili mnoho nápadných podobností spolu s několika značnými rozdíly.

Veslonozí i starověcí tučňáci měli dlouhé zobáky zakryté štěrbinovými nosními dírkami, srovnatelnými kostmi hrudníku a ramen a podobnými křídly. Ale zatímco někteří starověcí tučňáci dosahovali výšky 1,8 metru, největší veslonozí měli přes 2 metry.

Je těžké si představit ptáka většího než člověka, potápějícího se ve vodě, ale zdá se, že kdysi to byla na severní i jižní polokouli běžná realita. Pravděpodobně ale při plavání používali křídla, nikoliv nohy.

"Myslíme si, že tučňáci i veslonozí měli předky, kteří létali ze vzduchu do vody při hledání potravy. Postupem času se tyto druhy předků zlepšili v plavání a naopak zhoršili v létání.“

Skutečnost, že k tomu došlo u vzdáleně příbuzných organismů, vzdálených od sebe miliony let a na opačných stranách světa, je skutečně pozoruhodná. Je to případ toho, čemu vědci říkají konvergentní evoluce, kde se podobné rysy vyvíjejí u odlišných druhů za podobných podmínek v prostředí.

V tomto případě si dvě oddělené skupiny nelétajících ptáků vytvořily anatomii, kterou  potřebovaly pro lovení potravy pod vodou. Dále čtěte: Čtyřicet tisíc let stará hlava pradávného vlka byla nalezena na Sibiři.