V nové studii vědci zaznamenali téměř 600 vokalizací od 28 dospělých tučňáčích samců žijících v italských zoologických zahradách. Vědci z předchozího výzkumu věděli, že tučňáci afričtí používají ke komunikaci tři různé typy zvuků připomínajících lidské slabiky. Chtěli ale vědět, zda tyto „slabiky“ také mají nějaká běžná lingvistická pravidla.

Jedno z těchto pravidel, nazvané Zipfův zákon stručnosti, navrhl v roce 1945 lingvista George Zipf. Zákon uvádí, že čím častěji je slovo používáno v jakémkoli jazyce, tím kratší bývá (v angličtině to jsou zejména „the“, „“ to „a“ of “). Předchozí studie analyzovaly více než 1 000 světových jazyků na důkaz Zipfova zákona a pravidlo platí ve všech z nich.

Tučňáci znají slabiky

Další pravidlo, známé jako Menzerath-Altmannův zákon, říká, že čím delší je slovo nebo fráze, tím kratší jsou jeho slabiky, zatímco kratší slova mají pravděpodobně delší slabiky. (Například slovo „onomatopoeia“ je tvořeno šesti velmi krátkými slabikami, zatímco „gauč“ je tvořen jedním delším.) Předchozí studie ukázaly, že primáti odpovídají oběma těmto pravidlům, když spolu komunikují, ale co tučňáci?

Vědci v nové studii zjistili, že u tučňáků je to stejné. Například písně samce tučňáka  odpovídají zákonům Zipfa a Menzerath-Altmanna. Nejkratší výzvy bývají nejčastější a nejdelší fráze se skládají z nejkratších slabik.

Tato studie tak poskytla první důkaz o tom, že tyto běžné jazykové vzorce se vyskytují i v království zvířat, dokonce tedy i u tučňáků, kteří se řadí mezi nelétavé ptáky.

Tučňáci byli objeveni námořníky, kteří v 16. století hledali námořní cesty kolem pobřeží Jižní Ameriky a Afriky. Ti je původně považovali za opeřené ryby a někteří rovněž za nelétavé husy. Dále čtěte: Nově objevený pavouk buduje architektonicky estetické pavučiny, přesně matematicky vypočítané.