Vaření v papiňáku bylo za socialismu běžné. Zřejmě se tehdy jednalo o jeden z výdobytků socialismu, protože na papiňáky dokonce běžela v televizi reklama. A ta se tehdy rozhodně nenatáčela na kdejaký produkt.

Papiňáky se dovážely z Maďarska

Papiňáky se do Československa dovážely z Maďarska, a to hned v několika verzích. Jejich cena se tehdy pohybovala od 150 do 250 československých korun, což nebylo zrovna málo s příhlédnutím k tomu, že se tehdy nástupní plat mnohde pohyboval okolo 700 korun. Přesto neexistovala domácnost, která by papiňák neměla.

Opatrnost byla nutností

Hospodyňky si ale na maďarský tlakový hrnec musely dávat pozor. Pokud s ním manipulovaly špatně, hrnec bez lítosti vybouchl a zdevastoval celou kuchyň. K výbuchům ale docházelo především kvůli výrobní vadě, kdy se ucpávaly ventily a následně povolila pojistka. Ta natlakovaný hrnec odjistila a rázem jste měli  v kuchyni na plotně takový malý granát.

Tuto chybu měly právě hliníkové hrnce, vyráběné v Maďarsku, takže svoje negativní zkušenosti s nimi měla řada českých domácností.

Denis Papin sestrojil papiňák v roce 1679

Papiňák ale Maďaři nevymysleli, jen ho vyráběli v hliníkové verzi, která v mnohých domácnostech slouží dodnes. Papiňák se jmenuje po svém vynálezci, francouzském matematikovi a fyzikovi Denisu Papinovi, jenž jej poprvé sestrojil roku 1679. Hrnec slouží k vaření za vyššího tlaku, než je běžný atmosferický tlak. Vyšším tlakem se dosáhne vyšší teploty vaření.

Dnešní nerezové papiňáky jsou mnohem bezpečnější

Papiňák přežil dodnes a stále se na trhu prodává, byť v moderní nerezové verzi. Ta je totiž mnohem bezpečnější, než socialistická hliníková. Možnost, že nerezový papiňák vybouchne, pokud hospodyňka dodrží všechny postupy správně, je totiž u moderních tlakových hrnců minimální. Dále čtěte: Dětské plastové nádobí vévodilo socialismu. Dnes se v tělech dětí nacházejí mikroplasty.