O co tehdy vlastně šlo? Číňané protestovali za svobodu a demokratické reformy už sedmým týdnem a komunistické vládě se s tím nedařilo nic moc dělat. A tak se rozhodla použít velmi hrubou sílu. Protestovalo se tehdy především na náměstí Nebeského klidu a čínská vláda se rozhodla, že svůj problém vyřeší zbraněmi a tanky.

Co se tu noc odehrálo

Zásah byl komunistickým vedením do puntíku naplánován. Demonstrantů už mělo plné zuby. Ukončit protesty nepomohly ani různé zákazy, perzekuce a dokonce ani vyhlášení stanného práva a výjimečného stavu.

Armáda podle pečlivě připraveného plánu 3. června obsadila budovu státní televize i redakci hlavního čínského deníku. A pak to vypuklo. Na náměstí vjely tanky, obrněné transportéry a za nimi pak pěchota s ostrými náboji. Ve vedlejších ulicích se někteří Číňané pokoušeli proti tankům vystavět barikády a leckde se objevily i molotovovy koktejly. Na ozbrojenou armádu, která navíc měla od čínské vlády zcela volnou ruku, to nemohlo stačit.

Osobnosti

Černý květnový den pro Osvětim. Do tábora nastoupil Anděl smrti

Tato událost se dnes nazývá Pekingský masakr nebo také Masakr na náměstí Nebeského klidu. Dodnes je noční můrou čínského režimu, který dělá všechno možné, aby i po třiatřiceti letech cenzuroval cokoli, co se o této tragické události napíše.

Dodnes se také různí informace o tom, kolik čínská armáda vlastně zabila lidí. Některé zdroje uvádí vyšší stovky, jiné tisíce a sama čínská vláda samozřejmě jen asi 200 nebo 300 lidí. Později odtajněné materiály britské rozvědky uvádějí až 10 tisíc obětí. Kromě nich byly další tisíce nebo dokonce desetitisíce lidí zraněny nebo skončili ve vězení. Čínská vláda raději nechala těla všech mrtvých rovnou spálit a nemocnice dostaly nařízeno zlikvidovat veškeré záznamy.

 Tento masakr má ale dodnes velký symbol, na který se nedá nikdy zapomenout. Protestujícího muže s taškami v ruce, který neuhnul ani před tankem. Následně na něj vylezl a zabouchal na poklop a diskutoval s tankistou. Pak přiběhli vojáci a odvlekli ho, neznámo kam. Tyto záběry tehdy obletěly svět a dodnes jsou hlavní připomínkou čínské nepochopitelné brutality.

Autorský článek, další zdroj: History