Řeč je o tehdy teprve dvaatřicetiletém Josefu Mengelovi. A smutné na tomto příběhu je to, že Mengele původně studoval filozofii. Teprve po roce 1934, kdy se stal členem nacistické strany, začal pracovat v německém Ústavu pro dědičnou biologii a rasovou hygienu. Což je sám o sobě dost děsivý název.

Vězňům píchal benzin

V Osvětimi dostal Mengele volné ruce a mohl si experimentovat, jak chtěl. Vězně v táboře "léčil" tak, že jim píchal doslova vše, co ho napadlo. Výjimkou nebyl benzin nebo třeba chloroform. A když nestíhal, nařídil vězňům, aby tyto jedy píchali svým spoluvězňům.

Jeho největší zálibou ale byla dvojčata a vůbec pokusy na dětech. Chtěl tak pro Hitlera zajistit dostatek nových dětí, takže jeho experimenty měly vést k tomu, aby se ženám rodila přinejmenším dvojčata. Mengele ale k tomuto výzkumu používal metody, které na první pohled nesouvisely. Například jeden pár dvojčat sešil k sobě pomocí jejich tepen. Také zkoušel, jak dlouho novorozeně vydrží naživu bez potravy, nebo jak dlouho lidé vydrží v kotli s vařící vodou. Některé vězně dokonce pitval zaživa.

Je jasné, že jeho experimenty v Osvětimi neměly s vědou nic společného. Mengele byl zjevně sadista a na vězních vyzkoušel vše, co ho napadlo.

Osobnosti

Nejslavnější zločinecká dvojka Ameriky policii dlouho unikala. V květnu 1934 ale spadla klec

Za svá zvěrstva nebyl nikdy potrestán 

Mengele nakonec svému trestu za všechny hrůzy, které v Osvětimi páchal, unikl. Chvíli se schovával v Bavorsku a později pláchnul do Jižní Ameriky, jako celá řada nacistů. Nakonec se usadil v Brazílii, kde se dal dohromady s dalším uprchlým nacistou Wolfgangem Gerhardem.

Gerhard oficiálně zemřel v roce 1979 na mrtvici během plavání, ale tým, který hledal nacisty po celém světě věřil, že Gerhard je ve skutečnosti Mengele. O šest let později se tomuto týmu podařilo díky zubním záznamům potvrdit, že Gerhard byl skutečně Mengele, který v Brazílii žil pod jeho identitou. Co se stalo se skutečným Gerhardem se dodnes neví.

Autorský článek, další zdroj: History.