Všeobecně známá fakta jsou jasná. Těsně před půlnocí 14. dubna Titanic narazil do ledovce, který protrhl nejméně pět oddílů jeho trupu na pravoboku. Tyto prostory se postupně plnily vodou. Protože zaplavovací komory Titaniku nebyly nahoře zakryty, voda z protržených komor postupně plnila jednotlivá podlaží lodi, což způsobilo, že se příď potopila a záď se zvedla do téměř svislé polohy nad vodou. Poté se Titanic rozlomil napůl a asi ve 2:20 15. dubna se obě části potopily na dno oceánu, uvádí History.

Nešťastné náhody i špatná rozhodnutí

K potopení Titaniku vedla doslova šňůra nešťastných náhod a špatných rozhodnutí. Ke katastrofě mimo jiné přispěl i fakt, že po část plavby hořelo v jednom skladu na uhlí, což nakonec vedlo k tomu, že nýty mezi jednotlivými stěnami oslabené žárem nevydržely tlak vody, která zatopila mnohem více prostoru v podpalubí, než by měla.

Především ale ke srážce s ledovcem vůbec nemělo dojít. Problém ale byl zejména v tom, že radisté Titaniku nedoručili kapitánovi zprávu z jiné lodi, že se blíží oblast s ledovci a je třeba změnit kurz. Ledovce neviděli ani důstojníci sloužící v pozorovacím koši na stěžni na přídi lodi. Ty pro změnu nikdo nevybavil dalekohledy, takže ledovec nakonec spatřili až na poslední chvíli. Kapitán ani tou dobou nebyl u kormidla, protože v klidu večeřel. Jeho zástupce poté, co důstojníci na poslední chvíli nahlásili ledovec před lodí, nařídil manévr, který byl chybný. Dnes se odborníci shodují na tom, že pokud by Titanic do ledovce narazil čelně, nebyl byl zdaleka tolik poškozen a zřejmě by se vůbec nepotopil.

Koktejl

Rusové oslavují prvního muže ve vesmíru. Gagarina tam poslali před 61 lety

Totální zkáze Titaniku nakonec dopomohli i samotní cestující, jejichž kajuty se nacházely v nižších podlažích. Zvědavci otevřeli svá okénka, a že jich byly stovky, aby se podívali, co se děje a nechali je otevřená, když začali prchat z kajut. Jak se loď postupně potápěla, nabrala vodu otevřenými okénky o to rychleji.

Kvůli nedostatku záchranných člunů a nedostatku uspokojivých nouzových postupů se více než 1500 lidí utopilo v potápějící se lodi nebo umrzlo v ledových vodách severního Atlantiku. Většina ze 700 přeživších byly ženy a děti. Při tragédii zemřelo několik významných amerických a britských občanů, včetně významného britského novináře Williama Thomase Steada a dědiců firem Straus, Astor a Guggenheim.