Místo císaře se tak po 2 tisících letech imperiální vlády ujala moci prozatímní republikánská vláda,  která ukončila 267 let mandžuské vlády. Bývalému císaři, kterému bohužel v té době bylo pouhých šest let, bylo dovoleno ponechat si rezidenci v pekingském Zakázaném městě. Sesazený císař přijal civilnější jméno Pchu-i.

Zajali ho Sověti a nakonec skončil jako opravář

V paláci si ale bývalý císař moc dlouho neužíval. Jakmile dospěl, byl v roce 1024 vyhnán do exilu. Po roce 1925 žil proto v Japonci okupovaném Tchien-ťinu a v roce 1932 vytvořilo Japonsko pod jeho vládou loutkový stát Mančukuo v Mandžusku. V roce 1934 byl Pchu-i intronizován jako císař Mančukua.

Navzdory partyzánskému odporu proti jeho loutkovému režimu držel císařský titul až do roku 1945, kdy byl zajat sovětskými vojsky. V roce 1946 Pchu-i svědčil před tokijským tribunálem pro válečné zločiny, kde tvrdil, že byl neochotným nástrojem Japonců a bránil se tvrzení, že byl sám aktivní v otázce mandžuského sebeurčení.

Koktejl

Únorová jaltská konference v roce 1945 zpečetila náš osud a vehnala střed Evropy do sovětské náruče

Mandžusko a provincie Rehe byly nakonec po druhé světové válce vráceny Číně a v roce 1950 byl Pchu-i předán čínským komunistům. Komunisté ho věznili až do roku 1959, kdy mu čínský vůdce Mao Ce-tung udělil amnestii. Po propuštění poslední čínský císař pracoval jako zahradník i jako opravář v autoopravně v Pekingu. 

Zdroj: History, Wikipedia.