MDŽ se za socialismu většinou v podnicích slavilo tak, že ženy dostaly od vedení podniku karafiát, v lepším případě ještě nějakou bonboniéru a v tom nejlepším případě třeba pánvičku do domácí kuchyně. V některých podnicích se v den MDŽ konaly i podnikové večírky, na kterých nechybělo pivo, víno a chlebíčky.

Mezinárodní den žen se za socialismu rozhodně neslavil, aby byla oslavována samotná žena. Ženy totiž v minulém režimu byly oslavovány především jako pracující síla a bojovnice za socialismus a mír. Navíc komunistický režim využíval MDŽ k potlačení Svátku matek, který se mu tak nějak nehodil do socialistické a budovatelské propagandy.

Socialistické MDŽ tak fakticky s celosvětovým Mezinárodním dnem žen neměl nic společného. Po celém světě se 8. březen totiž oslavuje především jako občanská a politická rovnoprávnost mužů a žen.

MDŽ ženám chybí

Po revoluci ustoupilo MDŽ do pozadí, protože veřejností bylo vnímáno jako svátek jasně spojený se socialistickým režimem. Navíc mu předchází Valentýn, kterého si většina Čechů po roce 1990 velmi oblíbila. Právě Valentýn je mnohými vnímán jako oslava ženy, i když jde vlastně o úplně něco jiného.

Mnohým ženám v Čechách tak oslava MDŽ chybí, ale většina mužů tento celosvětový svátek žen prakticky ignoruje. Přitom téměř každá žena doufá, že 8. března od svého partnera dostane alespoň kytičku, pozvání na večeři či do divadla.

MDŽ se, byť jde o celosvětový svátek žen, zřejmě mezi českou veřejností a zejména muži v brzké době pozdvihnout nepodaří. Socialistický režim jeho kredit naprosto zničil a ženám prakticky vzal jejich svátek. O to větší radost ale budou mít, pokud je letos partneři překvapí a na MDŽ je obdarují kyticí, anebo pro ně připraví nějaké příjemné překvapení. Dále čtěte: Marečku, podejte mi pero! Film z dob tuhého socialismu se vysmíval tehdejšímu systému.