A tak drogeriím vévodil březový šampon, vlasová ikona posledních dvaceti let socialismu v tehdejším Československu. Kdo se nechtěl smířit s tím, že si bude mýt vlasy tímto šamponem podivného složení, který podle pamětníků ani pořádně nepěnil, musel vážit cestu do Maďarska.

A to také mnoho československých žen skutečně podnikalo. Při troše běhání po Budapešti si odsud přivezly do zásoby šampony Schauma a koupelnové produkty Fa. Kdo je měl, byl doslova královnou. Na ty ostatní zbyl už jen březový šampon.

Povídá se, že kolem břízy tento výdobytek socialismu jenom proběhl a rozhodně se nejednalo o žádný přírodní produkt. Prodával se buď v plastové tubě, nebo ve skleněné verzi.

Tu plastovou milovaly děti. Mnohé si prázdnou plastovou šamponovou nádobku propíchly a udělaly si z ní dětskou vodní stříkačku. Šampon tak alespoň splnil dvojí funkci. Nějak umyl vlasy a ještě z toho měly děti hračku.

O březovém šamponu ve skleněném obalu zase kolují jiné historky. Šampon se nesměl v koupelně upustit. Jeho skleněný obal byl tak pevný, že při pádu se nerozbil, zato ale spolehlivě rozmlátil dlaždičky.

Šamponové verze

Březový šampon byl ale ve zmiňovaných letech tím nejlepším, co bylo na trhu dostupné. Mnoho lidí dodnes vzpomíná, že krásně voněl.

Šampon se rovněž vyráběl v kopřivové a žloutkové variantě, ty ale nebyly zdaleka tak kupované jako ten březový. Mnozí dodnes tvrdí, že ten kopřivový neskutečně chemicky zapáchal, zřejmě proto, že v něm žádné kopřivy nebyly.

Dnes jsou samozřejmě na trhu rovněž březové šampony, ale povětšinou se na rozdíl od svých socialistických předchůdců řadí mezi přírodní produkty, které jsou mezi zákazníky stále oblíbenější. Dále čtěte: Vlašák za socialismu chutnal jinak. Jeho historie je dlouhá, sahá až do první republiky.