Velkou výhodou blýskalky je, že je mrazuvzdorná. Má několik rodů. Patří do čeledi růžovitých. Většinou ji lidé pěstují pro okrasu jako dřevinu s nápadným zbarvením listů, které mají výrazný lesk. V našich končinách se pěstují jen některé druhy, nejvíce ty nejodolnější.

Nejvíc v Asii

Existuje přes 60 druhů blýskalek. Nejvíce jich je v Asii. U nás se ve volné přírodě nevyskytují. Přesto si je ale lze pořídit a pěstovat. K nejzajímavějším patří blýskalka Fraserova. Neopadává a tvoří hustý porost. Může dorůst až do výšky čtyř metrů. Listy jsou nejhezčí v době rašení, protože mají vínově červenou barvu. Přes bronzový odstín pak přechází k tmavě zelené.

Listy přirůstají až do podzimu. Bílé květy vystřídají červené plody. Květy jsou vonné a na keřích se objevují už v květnu. Druh je mrazuvzdorný a vydrží i teploty pod minus 20 stupňů Celsia, takže se nemusíte bát, že se keři něco stane.

Blýskalky mají rády vlhká místa, nehodí se ale do trvale zamokřené půdy. Ideální je chráněné stanoviště. Myslete na zálivku a také ji dodržujte v zimě ve dnech, kdy nemrzne. Před velkým mrazem můžete keř chránit například netkanou textilií.

Živé ploty

Pokud blýskalka omrzne, sestřiháte ji a znovu se jí bude dařit. Photinia se skvěle hodí do živých plotů. Bude se jí dařit především na chráněných místech jako například za domem. Prospívat bude i ve skupině dalších blýskalek.

Mezi další odrůdy patří blýskala Davidova, blýskalka chlupatá nebo drobnolistá. Chlupatá je opadavá a ve volné přírodě se objevuje v houštinách a světlých lesích nebo na březích potoků. Plody jsou na keřích i přes zimu. Vysazuje se v místech, kde proudí vzduch. Zamezuje vzniku houbových chorob. Druh lze prořezávat i v zimě. Jak pečovat o živý plot, jsme psali zde.