Vědci z Japonska to nedávno dokázali v laboratoři a nyní mohou potvrdit, že lidé mohou pomocí echolokace, tedy schopnosti lokalizovat objekty pomocí zvuku, identifikovat tvar a rotaci různých objektů. To by nám mohlo mimo jiné jistým způsobem pomoci vidět ve tmě.

Jak funguje echolokace

Když netopýři létají kolem objektů, vysílají vysoké zvukové vlny z různých úhlů, které se odrážejí zpět v různých časových intervalech. To pomáhá drobným savcům dozvědět se více o geometrii, struktuře nebo pohybu objektu.

"Pokud by lidé mohli podobně rozpoznat tyto časově se měnící akustické vzorce, mohlo by to doslova rozšířit to, jak vidíme svět," říká autorka studie Miwa Sumiya.

"Zkoumání toho, jak mohou lidé získat snímací schopnosti rozpoznávat prostředí pomocí zvuků, tedy echolokace, může vést k pochopení flexibility lidských mozků,“ říká Sumiya. "Můžeme také být schopni získat přehled o strategiích snímání u jiných druhů porovnáním se znalostmi získanými ve studiích o lidské echolokaci.“

Jak to vědci dokázali

Aby tuto teorii vyzkoušeli, vytvořili vědci komplikované nastavení. V jedné místnosti dali účastníkům sluchátka a dva různé tablety, jeden pro generování syntetického echolokačního signálu a druhý pro poslech zaznamenaných ozvěn. Ve druhé místnosti (účastníci ji neviděli) se dva podivně tvarované 3D válce buď otáčely, nebo stály.

Na výzvu 15 účastníků výzkumu zahájilo prostřednictvím tabletu své echolokační signály. Jejich zvukové vlny se pulzně uvolňovaly, putovaly do druhé místnosti a zasáhly 3D válce. Tam se zvukové vlny přeměnily na něco, co účastníci studie dokázali rozpoznat. "Syntetický echolokační signál použitý v této studii zahrnoval vysokofrekvenční signály až do 41 kHz, které lidé nemohou slyšet,“ vysvětluje Sumiya.

Vědci použili malou umělou lebku, která měla dva mikrofony. To způsobilo, že ozvěny byly binaurální, což znamená 3D. Je to něco jako prostorový zvuk, který můžete zažít v kině. Snížení frekvence těchto binaurálních ozvěn znamenalo, že je účastníci studie mohli slyšet stejně, jako by slyšeli skutečné prostorové zvuky ve 3D prostoru. Nakonec vědci požádali účastníky, aby určili, zda ozvěny, které slyšeli, byly od rotujícího nebo stacionárního objektu. Ve finále všichni spolehlivě identifikovali vše správně.

Vědci tvrdí, že jejich práce je důkazem toho, že lidé i netopýři jsou schopni interpretovat objekty pomocí zvuku. V budoucnu by inženýři mohli tuto technologii bez problémů začlenit do nositelných materiálů, jako jsou hodinky nebo brýle. Dále čtěte: Kolik kofeinu vás skutečně probere a kolik kofeinu vás může zabít?