Analýza zkamenělých sedimentů mořského dna odhalila, že se na dně pravěkého oceánu nacházeli obrovští masožraví červi. Vědci ve fosilních vrstvách totiž dokázali identifikovat doupě červa, který ukrytý pod sedimentem číhal na svou kořist. Jakmile se nebohá oběť přiblížila, bleskurychle vystřelil ze svého úkrytu a usmrtil ji.

Vědci předpokládají, že nově identifikované stvoření obývalo oceány před dvaceti miliony lety a bude pravděpodobně předchůdcem červa Eunice afroditois, který přežil až do dnešních dob. Tento tvor z kmene kroužkovců patří do třídy mnohoštětinatců a dorůstá do délky až tří metrů. Většinu svého těla ukrývá tento dravý červ pod mořským dnem, kde číhá na svou kořist, kterou následně roztrhá silnými čelistmi.

Chybí fosilní záznamy

Obecně se předpokládá, že historie těchto mořských tvorů sahá do období před stovkami milionů let, ale chybí fosilní záznamy, které by jejich existenci potvrzovaly. Je to způsobeno měkou tkání jejich těla a absencí kosterní konstrukce, která by byla v sedimentu uchována v podobě fosilií.

Vědcům se však místo těla samotného tvora podařilo objevit jeho úkryt, který měl průměr několika centimetrů a délku zhruba dva metry. Vědci tvora, který tento úkryt obýval, pojmenovali Pennichnus formosae. Vědci předpokládají, že podobně jako dnešní druhy těchto červů vytrvale číhal ve svém úkrytu na proplouvající kořist, kterou bleskurychle usmrtil.

Koncentrace železa

Kromě samotného úkrytu vědci analýzou zjistili, že okolí jeho nory obsahuje vysokou koncentraci železa. Z toho lze usoudit, že červi používali určitou formu slizu k vystužení svých doupat. Samotný obsah železa je pak způsoben bakteriemi, které ho rozkládají. Vědci díky přítomnosti hlenu také vyloučili některé další tvory, které si vytvářejí podobné úkryty v mořském dně a jsou přesvědčeni o tom, že úkryt obýval nejméně dvoumetrový pravěký červ. Dále čtěte: (Předchůdce největšího žraloka naší planety vědci objevili díky jeho zubům nalezeným před lety v Alabamě).