Písečné vlny jsou tvořeny hrubšími pískovými zrny na hřebenech vln, zatímco dole jsou vlny tvořeny jemnějším pískem.

Písečné vlny se posunují o mnoho centimetrů za rok

Až dosud vědci považovali tyto sedimentární struktury za statické a nepohyblivé útvary. Ale ve skutečnosti je tomu úplně jinak.

Studie vedená planetárním vědcem Simone Silvestrem z astronomické observatoře Capodimonte INAF v Itálii odhalila, že marťanské struktury se skutečně pohybují, i když zachytit jejich pohyb je velice složité.

Vědci proto využili mnohaleté záběry z Marsu k tomu, aby pohyb písečných struktur detekovali. A zjistili, že mezi lety 2007 až 2016 se tyto struktury, objevené u kráterů Nili Fossae a McLaughlin, posunuly při průměrných rychlostech až o 12 centimetrů za rok, s nejvyšší zaznamenanou rychlostí 19 centimetrů za rok.

Jak se písečné vlny mohou vůbec pohybovat?

Dříve si vědci nemysleli, že za pohyb písečných struktur může silný vítr. Ten by v tenké atmosféře mohl být natolik silný, aby tyto velké, některé až pětatřicetimetrové struktury rozpohyboval.

Zdá se, že marťanský vítr skutečně dokáže tyto útvary dát do pohybu, ale za předpokladu, že má ještě nějakého pomocníka. Vědci si myslí, že jím jsou nedaleké písečné duny, které jsou tvořeny jemným pískem. Ty by mohly celému procesu poskytnout vysoký objem pískového toku, který by mohl pomoci přemístit hrubá zrna na vrcholu písečných vln.

Bez takové úrovně pomoci od sousedních dun by se marťanské písečné vlny nemohly pohybovat tolik ani tak rychle.

I když to na první pohled nemusí vypadat na přelomové zjištění, vzhledem k tomu, že Mars je planetou, na kterou má zanedlouho doletět lidská posádka, je pro vědce velmi důležité, aby se o atmosférických podmínkách na Marsu dozvěděli co nejvíce.

Navíc jsme získali schopnost měřit ze Země procesy na povrchu jiné planety, dokonce tak vzdálené, jako je Mars. Dále čtěte: Lidstvo po 600 000 letech vrátí na Mars kus jeho skály.