Sluneční erupce jsou výbuchy záření, které pocházejí ze slunečních skvrn, dočasných tmavých a relativně chladných skvrn na slunečním povrchu, které se mohou pochlubit velmi silnými magnetickými poli. Vědci je klasifikují do tří kategorií: C, M a X, přičemž každá kategorie je 10krát silnější než ta předešlá.

Probouzí se Slunce k aktivitě?

Současná erupce byla erupce třídy M, takže se jednalo o střední erupci. Nicméně výbuch může být známkou toho, že Slunce stoupá do aktivnější fáze svého jedenáctiletého cyklu, jak uvedli vědci z NASA.

Zda tomu tak je, musejí vědci teprve spočítat. Potřebují k tomu ale nejméně šest měsíců pozorování a počítání slunečních skvrn, aby si byli jistí, že tomu tak skutečně je.

Aktivitu Slunce lze sledovat jen zpětně

Vědci totiž určují tzv. minimum, které je definováno nejnižším počtem slunečních skvrn v cyklu. Aby si byli jistí, že se Slunce skutečně probouzí do nového cyklu, musejí vědci vidět, že se počet skvrn neustále zvyšuje, než budou moci určit, kdy přesně bylo tzv. minimum.

To znamená, že sluneční minimum je instancí, kterou lze rozpoznat pouze ve zpětném pohledu. Tedy může to trvat šest až 12 měsíců, než vědci budou schopní potvrdit, že Slunce tzv. minimem už prošlo.

Slunce je centrem naší Sluneční soustavy a od Země je vzdáleno asi 150 milionů kilometrů. Je to tedy naše nejbližší hvězda. Jde prakticky o kouli žhavého plazmatu, která neustále produkuje obrovské množství energie.

Na Slunci je Země závislá. Kvůli světlu a teplu, které ze Slunce na naši planetu dopadá,  funguje Země tak, jak jsme zvyklí. Je na ní závislé podnebí, změny počasí i teploty,  podílí se na přílivu a odlivu. Slunce udržuje na zemském povrchu vodu v kapalném skupenství, je klíčovým faktorem pro fotosyntézu rostlin a mimo jiné také umožňuje živočichům vidět. Dále čtěte: Kód ve hvězdném světle odražený ze vzdálených planet by mohl odhalit, zda jsou obyvatelné.