K tomuto jevu dochází podle ministerstva jen dvakrát ročně, během jara v březnu a pádu rovnodennosti v září.

Během rovnodennosti nesměřuje osa Země k Slunci ani od něj, což znamená, že severní a jižní polokoule přijímají stejné množství slunečního světla. Jinými slovy, den a noc jsou stejně dlouhé.

Místo pro sfingu bylo vybráno záměrně

Obrovská socha, která je napůl muž a napůl lev, je vytesána z vápencového podloží. Mužova tvář by mohla ukazovat na podobnost s faraonem Khafre, čtvrtým králem egyptské 4. dynastie (2575 až 2465 n.l.), který nechal postavit druhou a třetí největší pyramidu v Gíze.

Sfinga je také strategicky umístěna pro letní slunovrat v červnu, kdy slunce zapadá mezi pyramidami faraonů Khufu a Khafre.

Pozice Sfingy během rovnodennosti a letního slunovratu naznačuje, že staří Egypťané pro sochu její umístění vybrali záměrně. Tento jev dokazuje, že archeologové se mýlili, když tvrdili, že starověcí Egypťané našli náhodou skálu a proměnili ji v sochu.

Význam zůstává utajen

Přestože je nyní jasné, že umístění soch není náhodné, vědci zatím netuší, jaký význam jejich poloha ve dnech rovnodennosti či slunovratu sehrává.

Egypťané ale rozhodně nebyli jediní, kdo stavěl různé sochy a stavby tak, aby kooperovaly se sluncem. Za zmínku stojí například pohanský britský Stonehenge, nebo mayské stavby v dnešním mexickém Tulumu.

O faraonovi Khafre toho není moc známo, kromě toho, že nechal postavit obrovské pyramidy v Gíze. Některé dochované písemnosti ho nicméně popisují jako krutého a kacířského vládce, který nechal zavřené egyptské chrámy poté, co je zavřel jeho otec Khufu.